“Chybí mi rodina a přátelé”, shodují se účastnice kursu

Některé jsou ve Švýcarsku skoro dvacet let, některé teprve pár měsícu. Pocházejí z různých koutů světa. Mají za sebou různé životní osudy. Ale co je přivedlo do Švýcarska? Co je na životě tady nejvíce překvapilo a s čím musí denně bojovat? To se dočtete v dnešním příspěvku.

Sama už skoro od začátku našeho pobytu tady navštěvuji krus Mu-Ki Deutsch – kurs němčiny pro maminky s dětmi, které organizuje místní radnice. Cílem tohoto kursu je pomoci integrovat nově příchozí nejen tím, že jim a jejich dětem pomůžou naučit se jazyk, ale dozvědět se víc o životě ve Švýcarsku. Já jsem nedávno požádala účastnice z mojí skupinky, jestli by mi pomohly vytvořit článek na blog tím, že vyplní krátký dotazník, který jsem připravila.

 

Jak dlouho jsi ve Švýcarsku?

Susana (Portugalsko): Půl roku.

Nina (Černá Hora): 1,5 roku.

Lathayiny (Srí Lanka): Už skoro pět let.

Mubije (Makedonie): Patnáct let.

Samra (Černá Hora): Šestnáct let.

Ruby (Srí Lanka): Devatenáct let.

 

Co tě přivedlo do Švýcarska?

Angélik (Kostarika): Láska 🙂 Jsem vdaná za Švýcara.

Lathayiny (Srí Lanka): Protože tady bydlí můj manžel.

Susana (Portugalsko): Protože tady manžel pracuje a chtěli jsme být spolu.

Nina (Černá Hora): Protože se mi tato země líbí a protože tady žije moje sestra.

 

Proč sis vybrala právě Švýcarsko?

Nina (Černá Hora): O Švýcarsku jsem slyšela hodně dobrého.

Susana (Portugalsko): Je tady rodina mého muže.

Angélik (Kostarika): Švýcarsko jsem si nevybrala. Vždycky jsem snila o Německu, ale osud mě zavedl sem.

Samra (Černá Hora): Narodil se tady můj muž.

 

Co se ti líbí na životě ve Švýcarsku?

Angélik (Kostarika): Pořádek, bezpečí, příroda.

Itzi (Španělsko): Jídlo a sníh na horách.

Josefina (Kostarika): Líbí se mi krása této země (města, jezera, hory, průzračně čisté řeky) a její jedinečné tradice. Také místní klid a bezpečí.

 

Na co sis ve Švýcarsku obtížně zvykala?

Lathayiny (Srí Lanka): Na počasí, na řeč a možnost slavit naše kulturní zvyky.

Susana (Portugalsko): Na zdejší počasí.

Josefina (Kostarika): Na řeč – zdejší dialekt je opravdu obtížný. Navíc v každém kantonu se mluví jinak.

Nina (Černá Hora): Na život bez mé rodiny.

Ruby (Srí Lanka): Musela jsem se přizpůsobit životu tady.

 

S čím musíš denně “bojovat”?

Lathayiny (Srí Lanka): S řečí a počasím.

Itzi (Španělsko): S Bärndütsch (místní dialekt – článek tady).

Josefina (Kostarika): S osamělostí, chybí mi pracovní aktivita.

 

Čemu se ve Švýcarsku věnuješ (práce/rodina/studium/jiné…)?

Mubije (Makedonie): Věnuji se hlavně rodině.

Samra (Černá Hora): Starám se o rodinu.

Itzi (Španělsko): Pracuji jako dobrovolnice pro Červený kříž. Pomáhám v domově pro seniory a v uprchlickém centru.

Angélik (Kostarika): Práci (v létě), svým koníčkům a objevování Švýcarska.

 

Kdo nebo co ti v prvních dnech/měsících ve Švýcarsku pomohlo?

Lathayiny (Srí Lanka): Můj muž, švagrová a sousedka.

Nina (Černá Hora): Moje sestra a švagr.

Josefina (Kostarika): Bohužel nikdo. Můj muž hodně pracuje, takže bylo na začátku vše na mně.

Angélik (Kostarika): Můj muž, jeho rodina a naši domácí mazlíčci.

Mubije (Makedonie): Můj otec a můj muž.

 

Co ti nejvíce chybí z rodné země?

Lathayiny (Srí Lanka): Rodina.

Josefina (Kostarika): Moje rodná řeč. A možnost být produktivní a vydělat si vlastní peníze.

Samra (Černá Hora): Hezké počasí, moře, rodina a přátelé.

Susana (Portugalsko): Především moje rodina a hezké počasí.

Angélik (Kostarika): Pobřeží a kamarádky.

Nina (Černá Hora): Rodina a přátelé.

Itzi (Španělsko): Moře a slunce.

Mubije (Makedonie): Můj bratr.

 

Je něco, co tě na životě ve Švýcarsku překvapilo?

Itzi (Španělsko): Že je tady hrozně draho.

Lathayiny (Srí Lanka): Sníh. A že je tady hodně hor. A jak je to krásná země.

Mubije (Makedonie): Že tady žije spousta Albánců.

Nina (Černá Hora): Drahé živobytí.

Samra (Černá Hora): Kultura.

Ruby (Srí Lanka): Sníh a hory.

 

 

Jaké máš plány do budoucna? Chtěla bys zůstat ve Švýcarsku, vrátit se do tvé rodné země, anebo se přestěhovat do jiné země?

Josefina (Kostarika): Nejdřív musím zvládnout řeč. Potom bych si chtěla najít práci.

Samra (Černá Hora): Chci zůstat ve Švýcarsku, dokud nebudou mé děti plnoleté.

Susana (Portugalsko): Teď se potřebuju usadit tady. Ale jednoho dne bych se chtěla vrátit zpátky.

Angélik (Kostarika): Chtěla bych si našetřit dost peněz, abych si ve své zemi mohla malý domek “na stáří”.

Lathayiny (Srí Lanka): Chtěla bych si najít lepší práci a ráda bych ve Švýcarsku zůstala.

Ruby (Srí Lanka): Chtěla bych si najít dobrou práci a jednou bych se chtěla vrátit do své země.

Nina (Černá Hora): Momentálně nemám v plánu opustit Švýcarsko.

Mubije (Makedonie): Chci tady zůstat.

Itzi (Španělsko): Chci žít tady. Život ve Švýcarsku je super 🙂

 

 

Co ti dává návštěva kursů Mu-Ki Deutsch (kromě učení se němčiny)?

Samra (Černá Hora): Přátelství.

Josefina (Kostarika): Poznala jsem lidi v podobné nebo odlišné situaci jako je ta moje.

Angélik (Kostarika): Kontakt s dalšími lidmi.

Itzi (Španělsko): Líbí se mi přátelská atmosféra s ostatními ženami a naší lektorkou.

Lathayiny (Srí Lanka): Poznání jiných kultur. Líbí se mi naše společné výlety.

 

Chtěla bych poděkovat všem účastnicím mého “průzkumu” za jejich odpovědi. Ráda bych ještě závěrem osvětlila dva body. Možná se ptáte, proč navštěvuje integrační kurs někdo, kdo je ve Švýcarsku patnáct nebo více let? Je to především proto, že člověk si díky kontaktu s okolím osvojí mluvenou řeč nebo místní dialekt, ale pro získání dobrého zaměstnání je také důležité mluvit (a hlavně psát!) ve spisovné formě pokud možno bez gramatických chyb. A to se v kursu učíme.

Také se mi líbí, jak už bylo zmíněno v odpovědi Lahayiny, že jednou za rok se zorganizuje společný výlet, na kterém objevujeme krásy Švýcarska. Předloni jsme se podívali do přírodní rezervace Mooraculum – Entlebuch, loni do St.Beatus Höhlen. A to je hozená rukavice pro naši lektorku Claudii – tak co? Kam se podíváme letos? 😉 Mmch. Claudii patří velký dík za to, že mi pomohla s překladem mého dotazníku do němčiny a udělala z něj hezké jazykové cvičení 🙂

Pokud  se Vám článek líbil, budu ráda, kdykoli jej budete chtít sdílet na Facebooku nebo Twitteru. Pomůže mi to dostat můj blog k dalším lidem, kterým by se také mohl líbit. Pokud nechcete přijít o nejnovější příspěvky na mém blogu, staňte se jeho pravidelným čtenářem a zaregistrujte se v pravém horním rohu této stránky. Děkuji 🙂

Nezapomeňte mě také sledovat přes Facebook, Pinterest, Bloglovin a Instagram.

A samozřejmě se těším na všechny vaše komentáře!

 

 

 

Kategorie příspěvku: Rozhovory, ze života
Ve Švýcarsku se věci nekradou, jenom přemisťují
Jak jsme vařili pivo

Autor článku

Hana Hurábová

2 komentáře. Nechte nové

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Prosím, vyplňte toto pole.
Prosím, vyplňte toto pole.
Zadejte prosím platnou e-mailovou adresu.

Kam dál

Proč dělat, co vás baví…

Rozhovor s Michalem Konštackým: “Když si věci řeknete nahlas, tak určitě vyjdou.”

Můj první závod ve Švýcarsku: Emmenlauf

Partneři

Napsala jsem knihu

Mapa výletů

Podcast

Podcast Švýcarsko

Mohlo by vás také zajímat

Z e-shopu

Nebyly nalezeny žádné výsledky.

Sociální sítě

Instagram
Pinterest

Rubriky

NOVINKY E-MAILEM