Tento článek je poslední ze série mého tzv. Lockdown deníku. Od pondělí 27. dubna začíná postupné uvolňování krizových opatření a myslím, že všem se tak trochu uleví na duši. I mně, i když sice ještě dva týdny budou kluci doma a nepůjdou do školy, tak věřím, že to už nějak “doklepeme”.
A co mi tento týden udělalo radost?
1. Začala škola
Po dvou týdnech, kdy byly oficiálně jarní prázdniny a kluci nedostávali žádné úkoly konečně znova začala škola a přišla další várka domácích úkolů. I když podle mého skromného názoru by jich mohlo být ještě o něco víc. Takto jsou s nimi hotoví ještě během dopoledne a šlus. Chápu, že v běžné výuce mají ještě předměty jako pracovní nebo hudební výchova a tělocvik, do toho přestávky a tak. Takovou náplň dne ale máme běžně. Nicméně mám radost, že se nám “režim” vrátil do starých kolejí.
2. Úspěch článku Průvodce české hospodyňky ve Švýcarsku
Musím přiznat, že mě vážně potěšily pozitivní reakce, které vyvolal můj nejnovější článek. Ještě jste nečetli? Tak šup šup 🙂
3. Telefonát z CzechIn
CzechIn je krajanský spolek v Curychu. Za jeho vznikem stojí několik nadšených holek, které mají za cíl podpořit činnost a tvorbu krajanů a vytvořit místo, kde se mohou potkávat Češi a Slováci a kde mohou utužovat nejen vztahy mezi sebou ale i se Švýcary a jinými národnostmi.
No a jejich “šéfka” Pavlína se mi ozvala a společně jsme probíraly možnosti další spolupráce a mě potěšilo, že jsme se během telefonátu vzájemně inspirovaly a v blízké budoucnu se snad setkáme na jedné akci.
4. Rostoucí čísla návštěvnosti blogu
Chápejte, když má někdo cestovatelský blog a ze dne na den se cestovní ruch v podstatě zhroutí, jednomu to rozhodně ve zvýšení sledovanosti blogu nepomůže. Spíš naopak. U mě (a u ostatních kolegyň travel blogerek, se kterými jsem v kontaktu), šly čísla rapidně dolů a kdyby mohly jít do mínusu, tak tam určitě zahučí. Nicméně v posledních pár dnech jsem zaregistrovala první vlaštovky znova stoupajících čísel, za kterými určitě z části stojí výše zmiňovaný článek Průvodce české hospodyňky ve Švýcarsku, ale také rostoucí zájem o místní trasy a výletní cíle tady ve Švýcarsku. Je to vcelku logický krok a stojí za ním nejspíš to, že lidé budou chtít trávit letošní dovolenou radši doma a budou hledat zajímavá místa ve Švýcarsku, kam vyrazit. A tudíž je můj blog skvělým zdrojem informací, že? 😉 Což mě vede k myšlence, že bych se měla konečně dokopat k tomu, abych na blog konečně doplnila mapu výletů v němčině (když už mám mapu výletů v češtině i v angličtině).
5. Domácí úkoly z němčiny pro mě
Ani já se nepřestávám v němčině vzdělávat. I když němčinu slyším každý den z televize, mluvím a píšu několikrát týdně, tak přeci jen není na škodu stále opakovat a utužovat základní gramatiku. O to se tento týden postarala naše skvělá lektorka z kursu “Mu-Ki Deutsch“, která nám také zasílá úkoly a stará se o to, abychom nezlenivěly 😉
A jaký byl váš týden?
Moc díky, že jste moje #lockdown deníky četli a svými komentáři reagovali a podporovali mě na duchu. Věřím, že se naše životy brzy vrátí do normálu a budeme se mít fajn.
Vaše Hanka
2 komentáře. Nechte nové
Taky se taky podělím. 🙂
Máme rodinný hotel a restauraci v Chrudimi, takže nulový cestovní ruch a stále ještě zavřené restaurace nám dělají nemalé vrásky. Nicméně mi udělalo radost naše stále se držící “hladové okénko” a naši věrní hosté, kteří si pro jídlo jezdí nebo si ho objednávají s dovozem. Věřím, že 11.5. otevřeme obě terasy. Je samozřejmě otázka, co na to hosté (a nejen ti věrní), jestli se nebudou bát jít do restaurace, ale je potřeba se radovat z věcí “tady a teď”. A tak se raduju! 🙂
Jinak tvůj blog mi, Hani, vždycky dodal trochu hezké energie navíc a té není nikdy dost! 🙂 Díky!
Je skvělé, že se dokázala zvednout taková vlna solidarity a lidé i přes výpadky v příjmech se snaží držet nad vodou své oblíbené podniky. My máme tady doma 1x za 14 dní “Pizza-Tag”, kdy si objednáváme pizzu z místní restaurace, a nepřestáváme v tom ani teď!