Proč mi připadá, že když se do plánování výletu zaplete moje drahá polovička, skončí to katastrofou jinak, než bylo původně v plánu? (vzpomínáte na náš nedávný výšlap na Buochserhorn, kde jsme se prodírali přes skály?). Nejinak tomu bylo i v případě tohoto výletu. Původně jsem měla totiž v plánu, že se lanovkou vyvezeme na Mont Soleil, půjdeme zhruba 4,5 kilometrů k Mont Crosin po naučné stezce Sentier des Monts a odsud stihneme autobus, který nás zaveze zpátky do údolí. A nejpozději ve 3 hodiny už se budeme válet někde na koupališti. No, myslím, že je vám už jasné, že to dopadlo úplně jinak! :O Ušli jsme nakonec krásných 13 kilometrů a na koupaliště jsme se dostali asi v půl 6! :O No ale pěkně popořádku…
Jak se tam dostat
Výchozím místem pro tento výlet je městečko Saint-Imier, které se nachází ve francouzsky hovořící části Švýcarska, v oblasti Bernský Jura (Jura Bernois), zhruba 70 kilometrů severně od Bernu. Dřívě zemědělská vesnice se od začátku 19. století změnila v centrum hodinářského průmyslu (sídlí tu výrobce známých hodinek Longines).
Dolní stanice lanovky na Mont Soleil, která funguje od roku 1903, se nachází na adrese Rue de Roches 31. Přímo u stanice není mnoho míst k parkování, my jsme nechali auto v přilehlé ulici Rue Paul-Charmillot.
Jízdné na Mont Soleil stojí 4,60CHF, resp. 2,80CHF s Halb-Tax. Lanovka jezdí každou půlhodinu a jízdní řád najdete tady. Lístky se kupují v automatu a jsou vám kontrolovány až nahoře při výstupu z lanovky.
Trasa Sentier des Monts
Sentier des Monts je 4,5km dlouhá naučná stezka, která návštěvníky seznamuje s využitím obnovitelné energie v regionu Jura. Po trase najdete okolo 20 tabulí se zajímavými informacemi k tomuto tématu.
Po výstupu z lanovky jsme se vydali směrem nahoru (minuli jsme restauraci Le Manoir) směr Mont Crosin.
Asi po kilometru jsme došli k astronomické observatoři, která je i pro veřejnost otevřena od roku 2002. Hned vedle ní se nachází solární elektrárna Mont-Soleil, která byla spuštěna v roce 1992 a je jednou z největších výzkumných zařízení svého druhu ve Švýcarsku.
Tady jsme také narazili na cedule z naučné stezky. Dominik si aspoň prohloubil nově nabyté znalosti z knihy Jirkův tajný klíč k vesmíru, kterou nedávno četl a která ho naprosto uchvátila (seženete ji www.bux.cz*).
Kousek od hvězdárny je také místo na piknik s přístřeškem, ve kterém najdete dokonce lednici s chlazenými nápoji.
My jsme pokračovali po značce doleva a po pár desítkách metrů cesty lesem jsme došli skoro až ke stožáru větrné elektrárny. Odsud byla krásná vyhlídka do dáli, dokonce jsme viděli až na nejvyšší horu Evropy, na Mont Blanc (na fotce není patrná, ale my jsme ji i přes ten lehký opar opravdu viděli! 🙂 ).
Pak cesta vedla dál – tady už začal výhled na sloupy větrných elektráren a také jsme potkali další informační tabule naučné stezky.
Opět trocha fyziky čekala na dalším odpočívadle. Malý kolotoč, který běžně vídáme na dětských hřištích, nebyl jen tak ledajaký. Jak rychle jeho točením rozsvítíte žárovku 60 wattovou žárovku?
Na dalším rozcestníku se manžel navrhl (ano, už je to tady!), že bychom místo pokračování rovně po trase k Mont Crosin mohli odbočit doleva a ještě se trochu projít. Vždyť to není zase o tolik delší…no, ehm, pokračování už asi znáte. Trasa se začala trošku prodlužovat, navíc se na loukách a pastvinách nebylo kde schovat před přímým sluníčkem (je jasné, že sloupy větrných elektráren v lese stavit nebudou, že jo 😉 ). Když jsme dorazili k Chalet Mont-Crosin, autobus jsme samozřejmě propásli. A další jel až víc jak za hodinu (jízdní řád tady). Po malém osvěžení v restauraci manžel opět usoudil, že čekat hodinu na autobus nemá cenu, že za tu dobu to dolů zvládneme pěšky. Vždyť to není zase až tak daleko…(!!!).
Takže od Chalet Mont-Crosin jsme se po turistické značce vydali směr Villeret. Nejdřív širokou cestou, která se ale nečekaně stočila do křoví a strmě dolů. Naštěstí to byl jen krátký úsek. Pak cesta pro změnu připomínala náš nedávný výšlap na Velkou Javořinu. Nemusím asi podotýkat, že autobus dávno prosvištěl do údolí, a my jsme byli stále na cestě. Protože z Villeret je to do Saint-Imier ještě docela kus cesty.
Jediné, co mu lze přičíst k dobru, je to, že celá trasa byla z kopce.
Koupaliště Gerlafingen
Dětem jsme jako zakončení tohoto výletu slíbili, že půjdeme ještě na koupaliště. I když to bylo jen na chvíli (to je tak, když se přijede na koupaliště v půl 6 a oni zavírají v 7), i přesto jsme si to na koupališti v nedalekém Gerlafingenu užili. Hlavně proto, že tady mají tobogán, na kterém s manželem jezdila už i naše nejmladší (haha, to měl za trest 😀 ). Myslím, že toto koupaliště určitě zařadím na seznam místních koupališť, do kterých jsem se zamilovala.
Shrnutí
- Původní trasa měla měřit 6km (z toho naučná stezka Sentier des Monts je dlouhá 4,5km). My jsme nakonec ušli 13km.
- Pokud byste se drželi původní trasy, tak je určitě sjízdná pro kočárek (nebojte se fotky z ohrady hned v úvodu – ta se dá obejít po silnici).
- S kočárkem se dostanete i do lanovky.
- Když se budete blížit k Saint-Imier směrem od Bielu, budete projíždět městečkem Courtelary. Tady se určitě na zpáteční cestě zastavte v čokoládovně Camille Bloch.
*Tento blog je součástí Contentiamo affiliate programu. Pokud si zakoupíte produkt výrobek díky jednomu z uvedených odkazů, mohu z nákupu získat malou provizi (což pro vás neznamená žádné další náklady!). Rozhodně neodkazuji na produkty, které bych sama nedoporučila!
