Porušení pravidel “čtecího provozu”

Snad ještě nikdy se mi nestalo, že bych měla najednou rozečtené hned tři knížky (a nemyslím tím skripta nebo učebnice). Vždycky jsem se držela pravidla: než začnu číst další knížku, musím přečíst tu, co mám právě rozečtenou.

S začátkem nového roku jsem toto své léty zažité a prověřené pravidlo porušila. Ale co dělat, když Ježíšek zběsile naděloval a ještě jsem koupila sestře dárek v předstihu?;) Naštěstí charakter knížek dovoluje, abych je mohla střídat podle nálady. Kdyby to byly tři dějově náročné romány, asi by k tomuto stavu nedošlo. Zažívám to, že jednu knížku mám rozečtenou na nočním stolku a čtu ji před spaním (jediný román) a druhé dvě naštěstí nevyžadují soustředěnou četbu, a tak je otevřu, když mám přes den chvilku (a i tak mám problém se od nich odtrhnout).

A jaké knihy to teď vlastně čtu?

One Hundred Names od mojí oblíbené autorky Cecelie Ahern