Hiking with kids / Turistika s dětmi: Niesen

Tentokrát jsme se netradičně už v polovině týdne vypravili na výlet do Bernských Alp, konkrétně směr Niesen. Tato 2 362 metrů vysoká hora, která shlíží na Thunské jezero, je pro svůj tvar právem nazývána švýcarská pyramida.

Quite unusually in the middle of the week went on a trip to the Bernese Alps, to be more precise the direction of Niesen. The 2,362 m high mountain, which overlooks Lake Thun, is for its shape rightly called the Swiss Pyramid.


Mülenen – Schwandegg 


Výchozím bodem je stanice Mülenen. Sem se dá pohodlně přijet jak vlakem, tak samozřejmě autem (přilehlé parkoviště – jak jinak než placené – má dostačující kapacitu). Na vrchol Niesen pak odsud vede lanovka, která v letních měsících vyjíždí půlhodinu (více informací na www.niesen.ch). My jsme se vyvezli jen do mezistanice Schwandegg s plánem, že sestup z poloviny hory bude našim nohám (a hlavně dětem) bohatě stačit. 

The starting point is the station Mülenen. Here you can easily arrive by train, and of course by car (adjacent car park – payd of  course – has sufficient capacity). The funicular train then takes you to top of Niesen – in summer it leaves every half an hour (for more info check www.niesen.ch). We took the ride only to the middle station Schwandegg with a plan that descend from mid-mountain will be for our feet (and especially children´s feet) more than enough.


Schwandegg – Mülenen pěšky / on foot


S čím jsme počítali bylo, že budeme zdolávat převýšení asi 1000 metrů. S čím jsme nepočítali, byla kvalita cesty. Bohužel mapa v informačním letáčku nebyla úplně podrobná, tudíž nebylo poznat, po jakých stezkách povedou naše kroky.

What we counted on was that we would fight the descend of about 1,000 meters. What we did not expect was the quality of the trail. Unfortunately the map in the informational leaflet was not quite detailed, and therefore did not know, after what paths will lead our steps.


Když jsme si po výstupu z lanovky užili hezké výhledy na Thunské jezero, museli jsme se hodně dívat pod nohy, protože první třetina naší cesty vedla hlavně ve vymletých strouhách z jarního tání. Potom také vedla kravskými pastvinami, kde jsme měli krávy doslova na dotek.
When we – after leaving the funicular train – had enjoyed a nice view of Lake Thun, we had to look under our feet a lot, because the first third of our journey led mainly in the eroded ditches from the spring thaw. Then the trail led also through the cow pastures where we had the cows literally within arms reach.
Střední část našeho sestupu vedla po asfaltové silnici, kde naše pozornost, abychom nikde neuklouzli, mohla trochu polevit a my jsme se opět mohli kochat výhledy na okolní kopce, které se střídavě halily do bílých mračen.
The middle part of our descent led on the tarmac road, where our attention not to slip, could ease up a little and we were once again able to enjoy views of the surrounding hills, which were alternately shrouded in white clouds.

Asi největším zážitkem pro nás dospělé bylo, když jsme se setkali s nezištnou pomocí od dvou místních lidí. Jednalo se vcelku o maličkost, ale posuďte sami: asi v polovině cesty jsme zastavili, abychom se najedli. Bohužel jsme pak na odchodu po sobě nezkontrolovali “místo činu”, a tak se stalo, že syn našich kamarádů, se kterými jsme na tomto výletě byli, tam nechal svoji mikinu, aniž by o tom kdokoliv něco tušil. Asi po dvou stech metrech pochodu po silnici nás míjel džíp, který mířil směrem, kde jsme předtím byli. Po pár minutách jsme opět zaslechli motor, mysleli jsme, že auto jede zpátky. Jelo, ale k našemu velkému překvapení u nás zabrzdilo a jeden z mužů uvnitř nám podával zapomenutou mikinu. Pak se otočili a zase odjeli směrem, kam původně mířili. A my jsme chvíli nevěřili tomu, co se právě stalo – další důkaz švýcarské ochoty a zdvořilosti.

Perhaps the greatest experience for us adults was when we met with the selfless help from two local people. It was quite a small thing, but judge for yourself: about half way we stopped to have a snack. Unfortunately, we left the “crime scene” without anyone noticing that the son of our friends with whom we were on this trip, had left his sweatshirt on the spot. After marching about two hundred meters down the road we met a jeep, which was heading towards where we were before. After a few minutes we heard the engine again, we thought the car goes back. It went, but to our great surprise pulled up and one of the men inside was handing us the forgotten sweatshirt. Then they turned and went back in the direction they were heading before. And for a while we could not believe what had just happened – another proof of the Swiss kindliness and courtesy.

Po tomto zážitku nás čekaly ještě asi dva kilometry po asfaltce a závěrečná etapa klesání lesem přes kořeny a kameny, kdy naše kolenní vazy úpěly pod tou nečekanou námahou. Na náladě nám nepřidalo ani to, že jsme cestou potkali dva seniory, kteří s holemi na nordic walking v rukou a úsměvem na tváři mířili směrem nahoru, a taky dva běžce (rozhodně žádní dorostenci, věk 55+), kteří vyrazili stejným směrem.

After this experience about two kilometers walk on tarmac was ahead of us and the final stage of descent through the forest over roots and rocks when our knee ligaments cried under the unexpected effort. To brighten up our mood did certainly not help either that on our way we met two seniors with Nordic walking sticks in their hands and a smiles on their faces heading upwards, and also two runners (certainly no juniors any more, age 55+) who ran in the same direction.

Nakonec jsme po třech hodinách putování dorazili zpátky na parkoviště v Mülenenu a až doma jsme pak zjistili, že naše trasa měřila “jen” 6,5km, což je vlastně jedna z nejkratších, co jsme tady z našich výletů po horách absolvovali. Ale nohy nás z toho převýšení bolí ještě dnes 🙂

Finally, after three hours of wandering, we arrived back at the parking lot in Mülenen and then back home we found out that our route measured “only” 6.5 km, which is actually one of the shortest, that we have completed here on our trips to the mountains. But we have sore legs until up today 🙂

Budu ráda, kdykoli budete chtít sdílet moje příspěvky na Facebooku nebo Twitteru. Pomůže mi to dostat můj blog k dalším lidem, kterým by se také mohl líbit.
Nezapomeňte mě také sledovat přes Pinterest, Bloglovin a Instagram.
A samozřejmě se těším na všechny vaše komentáře!
I will appreciate any time if you share my posts on Facebook or Twitter. It helps get my blog out to more people, who may like my posts.
Be sure to follow me on Pinterest, Bloglovin and Instagram.

And of course I look forward to reading all you comments.

Turistika s dětmi: Niesen
Pontarlier

Podobné články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Prosím, vyplňte toto pole.
Prosím, vyplňte toto pole.
Zadejte prosím platnou emailovou adresu.

Menu