Život ve Švýcarsku nám kromě malých či velkých radostí přináší také různé komplikace. Některé jsou větší (o nich jsem psala tady a tady), některé mohou některým přijít spíše úsměvné. Ale to nic nemění na tom, že jsou to stále komplikace.

Takové nastávají hlavně před Vánoci, kdy se snažíme nějak nacpat všechny dárky pro naše blízké spolu s našimi věcmi do auta a nevypadat při tom nějak takto:

Ve dnešním příspěvku si můžete přečíst, jak jsme se s touto záležitostí vypořádali letos.

Už loni jsem koketovala s myšlenkou, že dárky do Čech pošlu, ale když jsem se na stránkách švýcarské pošty zjišťovala poštovné, protočily se mi panenky. A já jsem chtěla poslat velký balíček. A nejlépe několik. No jo, Švýcarsko bohužel není v Evropské unii. Navíc člověk musí vyřizovat ještě papíry související s proclením. A já mám odpor, lépe řečeno fobii z jakéhokoliv úředního papírování (Nesmějte se, takoví lidé prostě existují. Tečka.). Takže jsme možnost poslání balíčků zavrhli a radši jsme koupili větší auto 🙂 Před pár týdny mi ale zničehonic v mailu přistála nabídka od společnosti DeliBarry na vyzkoušení jejich zásilkových služeb. Když jsem porovnala ceny, které nabízí za poslání balíčku do České republiky (včetně vyřízení celních záležitostí!), rozhodla jsem se jejich služby vyzkoušet.

DeliBarry

DeliBarry doručují zásilky nejen po Evropě, ale takřka do celého světa. Chcete poslat balíček do Číny, Indie nebo do Kanady? Podle webových stránek DeliBarry to není problém. Takže proč by měl být problém poslat balíček ze Švýcarska?

Nejdřív se mi teda trošku orosilo čelo, když jsem zjistila, že kromě elektronické objednávky doručení balíčku musím ještě k samotné zásilce připojit vyplněnou komerční fakturu (a to v pěti kopiích!) a EORI číslo. To slouží k identifikaci odesílatele při styku s celními úřady. Naštěstí k jeho získání není potřeba nic jiného, než vyplnit jednoduchý formulář na stránkách celní správy (odkaz tady) a systém vám toto číslo vygeneruje. 

Vytvoření elektronické objednávky pak už bylo dílo okamžiku (jak to, že mi nevadí objednávat nové boty na internetu, ale jakmile mám vyplňovat úřední kolonky, jsem zpocená i tam, kde záda přestávají mít slušné jméno?!). Jediné, co mě trošku zarazilo, byla nemožnost zadání švýcarské telefonní předvolby, když jsem vyplňovala svoje telefonní číslo (co bych dělala, kdybych už neměla českou simku?). Po odeslání elektronického formuláře jsem hned uviděla, kdy bude moje zásilka doručena a kdy mi zavolá kurýr, abychom se domluvili na předání. Taky mi přišel mail s kódem zásilky a s instrukcemi, jak nejlépe zabalit zásilku, aby se jí po cestě nic nestalo. Přiznám se, že doteď jsem nevěděla, že existuje tolik druhů lepenky!

Takže jsem se následujícího rána vrhla na balení. To je na rozdíl od vyplňování úředních tiskopisů moje oblíbená disciplína. Shromáždila jsem tudíž veškerý obalový materiál, který jsem doma, respektive ve sklepě našla – ještěže se tady kartony sváží jednou za čtvrt roku (což je další ze zdejších specialit, asi už bych o nic měla konečně začít psát nějaký seriál!).

Vybranou krabici jsem vycpala polystyrenem a pěnovým papírem a nahoru jsem ještě pro jistotu dala štítek s nápisem „křehké“, který jsem si stáhla z webových stránek DeliBarry.

Ve středu jsem netrpělivě očekávala, že mi zazvoní telefon, abychom se s kurýrem domluvili na předání. A ono pořád nic. Po poledni jsem začínala být lehce nervózní. Kolem čtvrté odpoledne, když už jsem myšlenku na dnešní předání pomalu vzdala, zazvonil dole zvonek. A do prčič. To musel být pro milého kurýra pohled pro bohy, když jsem mu nakonec otevřela v zástěře, celá od mouky, protože jsem právě pekla vánoční cukroví (k dobru si musím přičíst aspoň to, že jsem si ráno umyla hlavu a namalovala se, tak se snad moc nelekl). K tomu přidejte tři páry zvědavých dětských očí, které koukaly, co tu chce ten pán.

Kurýr na balíček nalepil štítek s kódem, já jsem podepsala formulář a dostala potvrzení. Když jsem mu do ruky dávala obálku s pěti kopiemi komerční faktury a plné moci, zatvářil se dost překvapeně, ale na mé naléhání, že jsem dostala instrukce, že to mám předat spolu s balíčkem, si obálku nakonec vzal. Doufám, že ji nevyhodil do nejbližšího koše! :O

Byla jsem zvědavá, jestli balíček přežil dlouhé cestování bez poskvrnky, takže jsem napínavě čekala na telefonát z Čech. Jaká to byla úleva, když jsem se dozvěděla, že balíček byl doručen! Takže suma sumárum: ve středu odpoledne byl předán kurýrovi, v úterý večer dorazil k příjemci.
Jen doufám, že děda nebyl při rozbalování moc smutný, že se v krabici od Kozla neskrývá orosená odměna, ale zdejší tradiční sušenky Kambly.

Tímto patří dík Míši za skvělou komunikaci a Veronice ze zákaznického servisu, která trpělivě odpovídala na mé dotazy týkající se správného vyplnění komerční faktury. Má fobie z úředního papírování byla totiž ještě znásobena panickou hrůzou z toho, že kvůli nějaké mé drobné chybě se dárek zasekne na celnici a nestihne dorazit včas.

A jaké jsou vaše zkušenosti s doručování mezinárodních zásilek? Napište mi je do komentářů!

Vznik dnešního příspěvku podpořila společnost DeliBarry, ale všechny zkušenosti a názory jsou pouze mé vlastní 🙂

PS: pokud vám unikl můj rozhovor pro DeliBarry, najdete ho tady.

Life in Switzerland brings apart from the small or big joys also various complications. Some are bigger (about which I wrote e.g. here), some may be rather amusing. But it does not change the fact that they are still complications.

These occur mainly before Christmas, when we try to cram somehow all the gifts for our loved ones together with our belongings in the car trunk and not look at it like this:

Last year I flirted with the idea that I send gifts to the Czech Republic, but when I´ve checked the price on the Swiss Post´ website, I nearly fell off my chair. And I wanted to send a big package. And preferably several. Well, unfortunately, Switzerland is not an EU member. Additionally, one must still deal with the papers related to customs clearance. And detest, better say: I have a phobia of any official paperwork (Do not laugh, such people do exist. End of.). So we have rejected the possibility of sending packages and rather bought a bigger car 🙂 But suddenly a few weeks ago I got a mail from DeliBarry offering me to try their delivery services. When I compared the prices offered for sending the package to the Czech Republic (including customs issues!), I decided to try out their services.

DeliBarry makes deliveries not only in Europe but almost all over the world. You want to send a parcel to China, India or Canada? According to their website, it´s no big deal for DeliBarry. So why it should be a big deal to send a package from Switzerland?

First, my forehead beaded with sweat when I realized that in addition to the electronic order there must be a commercial invoice (in five copies!) attached together with an EORI number. This is used to identify the sender in contact with customs authorities. Fortunately, for obtaining you don´t need anything other than filling out a simple form on the customs administration website (link here), and the system will generate your number.

Filling out an electronic order was then a moment´s work (how is it that I do not mind ordering new shoes on the internet, but once I got to fill in the official box, I am sweating even where the back ceases to have a decent name?!). The only thing that struck me a bit was the impossibility to enter the Swiss telephone prefix when I filled out my phone number (what would I do if I  didn´t have a Czech SIM card?). After submitting the form, I immediately saw when my parcel would be delivered and when I could expect a messenger to call to arrange the handing over. I also got an email with the shipment code and instructions on how to pack the shipment in the best way. I admit that I haven´t known that there are so many types of cardboard!

So the next morning I got down to packaging. This is in contrast to the filling in official forms my favorite discipline. So I gathered all the packing material that we had at home, or in the cellar to be more specific – at least the cartons are taken out once per quarter (which is another of the local specialties, I should probably start writing a series about them!).

I stuffed the selected box with polystyrene foam and paper, and just to be sure I put a label with the word „fragile“ that I downloaded from the DeliBarry website.

My special thanks to Míša for her great communication and  Veronika from DeliBarry´s customer service who patiently answered my questions regarding the correct filling in the commercial invoice. My phobia of official paperwork had been multiplied by the panic horror of that the wouldn´t be delivered on time because of some my small mistake with causes the gift being stuck in customs.

And what is your experience with international shipments? Tell me in the comments bellow.

Today’s post is brought to you by DeliBarry. All experience and opinions are solely my own 🙂

PS: if you missed my interview for DeliBarry Blog, you can find it here.

Takové nastávají hlavně před Vánoci, kdy se snažíme nějak nacpat všechny dárky pro naše blízké spolu s našimi věcmi do auta a nevypadat při tom nějak takto:

Ve dnešním příspěvku si můžete přečíst, jak jsme se s touto záležitostí vypořádali letos.