7 situací, ve kterých poznáte, že zvládáte cizí jazyk

“Promiňte, mluvím špatně německy, ale chtěla bych se zeptat…” už před nějakým časem jsem si uvědomila, že jsem přestala používat svou oblíbenou frázi, kterou jsem využívala jako berličku v komunikaci, když jsem se potřebovala na něco při nákupu zeptat, anebo něco vyřídit na poště nebo u lékaře.

A neskromně přiznám, že mě toto zjištění příjemně potěšilo. Že jsem v učení němčiny udělala zase o jeden krok dál. Ale stejně jako nevyléčitelný perfekcionista vím, že ač se mi někdy zdá, že udělám jeden krok dál, tak v následující chvíli si připadám, že jsem udělala dva kroky zpátky. Protože vím, že pořád dělám chyby a myslím si, že po pěti letech ve Švýcarsku bych měla ovládat němčinu mnohem líp.

Nicméně se sama sebe snažím přesvědčovat, že jsem na dobré cestě. A pokud i vy o sobě při učení jazyka při životě v jiné zemi stále pochybujete, přečtěte si následujících 7 signálů, které jsem si uvědomila za poslední dobu. Třeba se v nich také poznáte a uleví se vám!

1. Nebojíte se zvednout telefon a někam zatelefonovat

Rozumějte, pro někoho je to běžná věc, ale jedna z věcí, se kterou jsem vám v mém nedávném článku 12 věcí, které jste o mně asi nevěděli, je to, že mám fobii z telefonování. Opravdu. Jakmile vidím příchozí hovor a zjistím, že to není manžel, ale nějaké neznámé číslo, srdce mi začne zběsile bušit a začnou se mi potit ruce. O knedlíku v krku ani nemluvím. Není divu, že mým oblíbeným způsobem komunikace je e-mail a zprávy na WhatsApp. A to se prosím děje, i když mi někdo volá v rodném jazyce.

A co se se potom děje, když mám sama někam zavolat? No v podstatě to samé. A když mám někam zavolat a mluvit v cizím jazyce? Opět to samé, jenže v mnohem větší míře. Protože k tomu přičtěte sebevědomí na bodu mrazu a neustálý tok vířících pochybností o sobě sama, jestli to zvládnete, jestli budete druhé straně rozumět, jestli vůbec vyřídíte to, co potřebujete.

Jenže když máte už poněkolikáté ve sklepě plíseň, kterou se nedaří vymýtit, anebo několik dní nefunguje pračka, tak jednoduše nezbývá, než telefon zvednout.

Asi potřebuju potřebnou dávku rozhořčení, abych zapomněla na všechny své úzkosti a divné fobie, a zvedla telefon, a vyřídila, co potřebuju. Ke slastnému zjištění, že obě strany si vzájemně porozuměly a domluvily se na řešení problému.

2. Do vyhledávače zadáváte to, co hledáte, v cizím jazyce

Neříkám, že tímto zapomínám výrazy v češtině, ale někdy je pro mě skutečně jednodušší vyťukat složené slovo v němčině, anebo mi prostě naskočí dřív, než to české.

3. Dokážete sledovat sitcomy nebo výstupy komiků v cizím jazyce a smějete se vtipům, protože jim rozumíte

Jak já byla šťastná, když jsem se zalykala smíchy u komika, který se jmenuje Kaya Yanar a umí si dělat srandu ze Švýcarů 🙂

4. Začnete mít sny v cizím jazyce

A v tom snu mluvíte perfektně cizím jazykem, i když si ráno nemůže za boha vzpomenout, co jste v tom snu vůbec říkali.

5. U pokladny v supermarketu se nepotřebujete podívat na displej, abyste si ověřili slova prodavačky, kolik máte zaplatit

A taky nehledáte v peněžence bankovku tu největší hodnoty a netváříte se, že bohužel menší nemáte. Ale pečlivě vyskládáváte na kasu drobné, abyste se těch mrňavých mincí zbavili, vždyť žádný spěch, že jo? Už se nepotřebujete z obchodu vytratit jak pára nad hrncem.

6. Děti na vás začnou mluvit před kamarády v cizím jazyce

Děti dokážou být hodně upřímné, někdy až nemilosrdně, když vám dají najevo, že vám něco nesluší, nejde a podobně. Ale zároveň umí zcela bezelstně pochválit. A to, že před svými kamarády na vás začnou mluvit v cizím jazyce, je podle mě znamení velké důvěry ve vás, co myslíte?

7. Švýcarští přátelé na vás najednou začnou mluvit v dialektu

Protože ví, že ve standartní němčině jim rozumíte, tak proč by se oni měli pacholci líní sami trápit s němčinou, která je pro ně de facto také cizí jazyk (který se neučili od malička, ale až s nástupem povinné školní docházky), když můžou mluvit tak, jak jim zobáky narostly?

Na závěr

Tímto se nechci chvástat, jak už mi němčina jde. Často se v hlavě trápím tím, že se německy nemůžu vyjádřit tak lehce stejně jako v češtině a opět sklouzávám k tomu sebetrýznícímu pocit, že německy nikdy nebudu umět plynule. A že si za to můžu vlastně sama, protože se pořád dívám na české filmy a seriály, čtu české knihy a české zprávy, a s blízkými jsem v kontaktu díky internetu.

Taky je dobré vědět, že žádnou řeč nikdy nebudeme umět na 100%. I v naší rodné řeči se totiž najdou termíny, které neznáme, protože se například nepohybujeme v doktorském nebo technickém prostředí.

Zajímají vás další články s jazykovou tématikou? Tady jsou:

Život v zahraničí: 5 způsobů, jak se učit jazyk

Těchto 5 jednoduchých pravidel mi pomohlo s učením němčiny. Kéž bych o nich věděla dřív!

Bärndütsch: Jazykový průvodce pro začátečníky

Jak se děti dokáží naučit cizí jazyk

Tvoje děti mluví třemi jazyky! To je skvělé! – Ach, opravdu?

Pokud se vám článek líbil, budu ráda, pokud ho budete sdílet dál! 🙂 A jestli nechcete přijít o nejnovější příspěvky na mém blogu, staňte se jeho pravidelným čtenářem a zaregistrujte se v pravém horním rohu této stránky. Děkuji. Nezapomeňte mě také sledovat přes Facebook, Pinterest,a Instagram.

A samozřejmě se těším na všechny vaše komentáře! 🙂

Lockdown týden #6: Co mi udělalo radost
Česko v abecedě

Podobné články

4 komentáře. Nechte nové

  • Míša z Itálie v Brně
    29.4.2020 13:19

    Já třeba nerada obecně telefonuju a to platí i pro partnerovu italštinu. Takže tam se nic moc nezměnilo, snad jen to, že už z toho nemám takovou hrůzu protože na začátku jsem cizí řeči v telefonu nedokázala ani rozumět. 🙂
    A s těmi komiky to mám podobně, dlouho trvalo, než jsem některé věci pochopilo a většinou se to neobešlo bez partnerova vysvětlování. Takže jsme neustále zastavovali film nebo různé scénky. V téhle oblasti je to po skoro 3 letech s cizincem už daleko lepší. Bez něj bych se na tuhle úroveň rozhodně nedostala.
    Ad dialekty – v tomhle je italština strašně rozmanitá a jsem ráda, že semtam pochytím nějaké slovo z dialektu přítelovy rodiny a taky z římského a neapolského, které jsou jim blízké. Pokud chci, umím napodobit styl mluvení Neapolce nebo Římana, ale tím to končí. 😀
    A jak už jsem psala na FB, za sebe bych přidala umění plynulé hádky či diskuze v cizím jazyce. V páru opravdu potřebná dovednost! 😀
    Měj se hezky a díky za článek! Míša z Itálie v Brně

    Odpovědět
    • Ahoj Míšo, díky za komentář. Myslím, že když máš za partnera cizince, musí jít učení cizího jazyka ještě snadněji! To závidím!
      A o tom napodobování mi ani nemluv – taky se snažím napodobovat místní dialekt, tak jen doufám, že se mi nikdo za rohem nesměje 😉

      Odpovědět
  • Míša z Italského snu
    29.4.2020 14:49

    Tak pod tohle se můžu taky podepsat! V poslední době se plácám hrdě po ramenou, když si uvědomím, jak jsem na tom teď a jak třeba 2 roky zpátky. Programy, které jsem v italštině první sledovala, abych se naučila jazyku lépe, teď s radostí vyhledávám a užívám si je! Telefonování už se taky tolik nebojím a největší slast je užít si film bez titulků, aniž bych řešila, jestli teda vůbec rozumím nebo ne. Google na mě už hází převážně italská slova a já s tím nemám vlastně problém. A co se týče perfektní znalosti jazyka, taky si myslím, že je to vlastně nemožné. Kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem. I když někdy více zmateným 😀. Díky za super shrnutí 👌.

    Odpovědět
  • Já taky strašně nenávidím telefonování. A to v jakémkoliv jazyce. I když v češtině už to jsem schopná jakžtakž absolvovat. Ale Ivar mi to leckdy závidí, protože nám neustále volají lidi z telemarketingu a zatímco on jim musí vysvětlovat, proč s nima zrovna mluvit nechce nebo nemůže, tak já ze sebe vysypu: “Pardon, já nemluvím norsky, nešlo by to anglicky?” A následuje bleskurychlá odpověď, že dotazník je pro Nory a nashledanou 😀

    Odpovědět

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Prosím, vyplňte toto pole.
Prosím, vyplňte toto pole.
Zadejte prosím platnou emailovou adresu.

Menu