Minulý rok touto dobou jsem měla přesně naplánované nedělní odpoledne: nejstarší syn měl večer hokejový zápas v Interlakenu a já jsem přemýšlela, jak využít čas do začátku zápasu. Chtěla jsem se dostat nad listopadovou mlhu, ale zároveň být zpátky ještě za světla. Přeci jen po změně času se už stmívalo hodně brzo. Rozhodnutí, kam vyrazit, padlo rychle: Harder Kulm – vyhlídková hora přímo nad Interlakenem, kde jsem za celých 10 let ve Švýcarsku kupodivu ještě nebyla.
Původně jsem si říkala, že si dám poctivý výšlap nahoru. Jenže když jsem na rozcestníku viděla časový údaj 2 hodiny 30 minut, zarazila jsem se. Dvě a půl hodiny? Na čtyři kilometry? Bylo jasné, že nejen že bych se totálně odrovnala, protože to převýšení je docela velké, ale taky bych rozhodně nestihla nejen na začátek zápasu, ale ani odjezd poslední lanovky z vrcholu. A tak jsem se rozhodla jít opačným směrem – lanovkou nahoru a pěšky dolů. A jak se ukázalo, bylo to výborné rozhodnutí.
U údolní stanice lanovky jsem elegantně předběhla frontu – díky lístku koupeného přes aplikaci SBB a rovnou naskočila do kabinky, která za pár minut odjížděla.
Když jsem po necelých deseti minutách vystoupila nahoře, málem mi vypadly oči z důlků. Tolik lidí! Fronta na jízdu dolů se vinula až za roh a terasa u restaurace i vyhlídková plošina doslova praskaly ve švech. Nebylo třeba být matematický génius, abych pochopila, že všichni se rozhodně nestihnou dostat dolů podle jízdního řádu – lanovka pak nejspíš musela přidávat extra spoje.
Já jsem ale měla čas, takže jsem zamířila za tím, proč jsem sem vlastně přišla – za výhledem nad moře mlhy. A stálo to za to. A pak už jsem spěchala za kopce dolů, abych to stihla na zápas. Bylo to jen tak tak – jak začátek zápasu, tak to, že jsem do Interlakenu došla takřka za tmy. Ale aspoň mám další neopakovatelný zážitek!
Omlouvám se za ten delší úvod, ale chtěla jsem vám opět přiblížit, jak někdy to moje plánování výletů vypadá.
Interlaken
Interlaken, jak už název napovídá, leží mezi dvěma jezery: Thunersee a Brienzersee. Je takový turistický „hub“ v Berner Oberland: město má skvělou polohu, kde se sbíhají hlavní trasy vlaků z Bernu a z Lucernu nebo dokonce až z Montreux, a odsud míří vedlejší koleje do všech směrů okolních alpských údolí. Vše se tu podřizuje turistům směřujícím na známá místa v okolí.
Vlakem přijedete na nádraží Interlaken Ost, pokud přijedete autem, můžete zaparkovat hned vedle nádraží na Parkplatz na Unterebönigstrasse.
Harderbahn
Stanice lanovky Harderbahn je od nádraží/parkoviště coby kamenem dohodil – přesněji tedy 500 metrů a asi 7 minut chůze. Lanovka na Harder Kulm byla slavnostně uvedena do provozu v roce 1908. Od té doby spojuje údolní stanici Interlaken Ost (566 m n. m.) s vrcholovou stanicí Harder Kulm (1322 m n. m.). Je dlouhá necelých 1500 metrů a převýšení 756 metrů zdolá za 10 minut. Na počest 100. výročí lanovky (2008) proběhla velká rekonstrukce obou vozů i stanice. Moderní červené kabinky, které dnes vozí návštěvníky, nesou jména „Interlaken“ a „Harder“.
V provozu je od poloviny dubna do konce listopadu. První odjezd je v 9 ráno a zavírá podle sezóny: v létě je poslední jízda ve 21:40, na podzim v 18:10/17:10. Lanovka jezdí každých 30 minut. Přesnou provozní dobu najdete na webových stránkách.
Jednosměrná jízdenka stojí 19 CHF, s Halb-Tax nebo Swiss Travel Pass polovinu. U lanovky jsou dvě fronty – pro ty, co už mají lístek (např. koupený přes aplikaci SBB), a pro ty, co si ho teprve kupují. A v neděli odpoledne, kdy se všichni chtějí dostat nad mraky, to může být rozdíl na desítky minut čekání!
Harder Kulm
Harder Kulm bývá označován jako „Hausberg von Interlaken“ – tedy „domácí hora Interlakenu“. A pro turisty je to „Top of Interlaken„. Není se čemu divit: ty výhledy na masiv Jungfrau a další vrcholy, včetně například horu Niesen, jsou prostě top.
Najdete tady vyhlídkovou restauraci – ta původní dřevěná byla stejně jako lanovka otevřena v roce 1908. Po požáru v roce 2005 byla restaurace zcela přestavěna a znovu otevřena v moderní podobě s tradičními prvky (typická „věžička“ zůstala zachována). Nad restaurací najdete i dětské hřiště a místo na piknik. A myslím, že odsud je ještě hezčí výhled než ze samotné vyhlídkové plošiny.
Vyhlídková plošina
I když jsem si říkala, že se mezi ty turisty nebudu cpát, stejně mi to nedalo. Protože výhledy na zapadající podzimní slunce odsud jsou prostě luxusní, co si budem.
Trasa Harder Kulm – Interlaken
Právě kousek za vyhlídkou začíná sestup zpátky do Interlakenu. Ani ne za půl kilometru dorazíte na vyhlídku Hardermatte, kde je i ohniště. Podle mapy tady taky měla být „Ruine Hotel Alpenrose“
Hardermandli
Poté se klesá víceméně po vrstevnici, než se dojde k další vyhlídce.
Poslední úsek cesty je hodně příkrý a hodně cik-cak, a pro mě už byl taky maličko děsivý, protože jsem se dostávala do mlhy, a taky se stmívalo. Nicméně věřím, že vyhlídkový altánek musí být za hezkého počasí moc příjemné místo.
Grand Tour of Switzerland Photo Spot
Na úplný závěr jsem ještě stihla fotku v rámečku Grand Tour of Switzerland. Už jich mám hezkou sbírku. Mrkněte sem do článku.
Shrnutí
Harder Kulm je bezesporu ikonou Interlakenu – vyhlídkou, kterou chce vidět každý. Ale zároveň je to exponované výletní místo v exponované turistické lokalitě. Přiznám se, že jsem si naivně myslela, že když sem vyrazím na konci sezóny, v listopadu, kdy už většina turistů dávno odjela, bude nahoře klid. No… nebyl. Ukázalo se, že i listopadová neděle dokáže přilákat davy – každý chtěl chytit poslední podzimní paprsky a výhled nad moře mlhy.
A tak je vlastně těžké říct, kdy je nejlepší doba sem vyrazit. Pokud nemáte rádi davy, odpověď možná zní – nikdy. A pokud se přece jen rozhodnete vyjet, zkuste to během týdne, ideálně ráno, protože většina návštěvníků míří na Harder Kulm až za západem slunce.
Ale i přes to všechno… ten výhled prostě stojí za to.
Výškový profil trasy najdete tady. Jak jsem říkala, šla jsem v opačném směru – tedy z Harder Kulm do Interlakenu.
