Není to ani tak dávno, co jsme byli poprvé u Oeschinensee, tyrkysového klenotu uprostřed Bernských Alp, a velmi se nám tam líbilo. Takže nebylo divu, že jsme toto nádherné jezero chtěli ukázat i naší rodině, která za námi během zdejších školních podzimních prázdnin zavítala. Oproti minulému výletu (o kterém jsem psala tady) jsme ale udělali jednu změnu: od jezera jsme se nevydali zpátky do údolí lanovkou, ale pěkně po svých…

-josr-

 

-josr-

Začátek našeho putování byl tedy stejný jako minule: lanovkou jsme se vyvezli z údolí na horní stanici, kde se část naší výpravy svezla na „Rodelbahn“ – bobové dráze.

-josr-

 

-josr-

 

Od lanovky k jezeru

Po tomto zpestření jsme pokračovali příjemnou procházkou po trase číslo 2 k jezeru. Jelikož jsme se na výlet vypravili uprostřed týdne, cesta nepřipomínala magistrálu plnou turistů jako minule. Při příchodu na první vyhlídku jsem byla strašně ráda, že je naše návštěva z pohledu na tyrkysové jezero tak uchvácená, jako jsme byli my, když jsme ho poprvé uviděli. Strašný kýč, ale krásný! A co teprve potom pohled zblízka do křišťálově čisté vody!

Zpátky do údolí

Po krátkém občerstvení a nachytání slunečních paprsků u jezera jsme se vypravili na cestu do údolí. Já už jsem měla tou dobou naši malou v nosítku, i když začátek trasy číslo 4 byl s kočárkem v pohodě sjízdný, protože se šlo po asfaltové silnici, Pak se ale cesta stočila do lesa, kam mířil typický žlutý ukazatel ve tvaru kosočtverce. Možná, že by se dalo s kočárkem sejít až do údolí, pokud by člověk dál pokračoval po silnici (která slouží k zásobování dvou restaurací u jezera a obsluze lyžařských vleků). Ale člověk by tak přišel například o pohled na zurčící horský potok, malé vodopády, možnost zkusit se napít se ledové vody, skákat přes kameny a kořeny jako horský kamzík….

Máma šerpa

Pohled na Kandersteg v údolí/View of Kandersteg in the valley

No trošku jsem litovala našeho čtyřletého, protože musel hodně namáhat své krátké nožky, ale nakonec to statečně zvládl. Velký dík také patří mému taťkovi, který celou dobu obětavě vezl a přenášel kočárek přes překážky a nástrahy horské stezky.

Celou trasu jsme zvládli ujít cca za 2 hodiny. První část od stanice lanovky k jezeru jsme zvládli (i s pauzou na focení z vyhlídky) za necelou hodinu, druhou část – od jezera na parkoviště – za hodinu a čtvrt. Ušli jsme 6,13km a zdolali sklon 500metrů.

PS: Vypadá to, že jsem poblázněná svými novými hodinkami, že? Ehm…ono to tak jen nevypadá, já opravdu jsem 😀

Pokud nechcete přijít o nejnovější příspěvky na mém blogu, staňte se jeho pravidelným čtenářem a zaregistrujte se na mém blogu v pravém horním rohu této stránky. Děkuji 🙂

Budu ráda, kdykoli budete chtít sdílet moje příspěvky na Facebooku nebo Twitteru. Pomůže mi to dostat můj blog k dalším lidem, kterým by se také mohl líbit.

 

photo by -josr-

At the box office when purchasing one-way tickets (18francs for adults, children 6-16yrs 9fr.), nice lady behind the counter – looking at our golf buggy  – asked, if we really want to hike down. At my nod she replied that the whole trail is not suitable for strollers. I assured her that I have a baby carrier in a backpack and three strong guys to take the stroller if necessary 🙂

photo by -josr-

photo by -josr-

 

photo by -josr-

 

From the cable car to the lake

After that we took a pleasant walk along a trail No.2 to the lake. Since we went on our trip midweek , the way didn´t resemble a main highway full of tourists as last time. On coming at the first lookout I was very glad that our visit had been so enthralled from the view of the turquoise lake like we were when we first saw it.  Terrible kitsch, but so beautiful! And then a close look into the crystal clear water!

Back to the valley

After a short refreshment and catching the sunshine by the lake we set off on our journey down to the valley. At that time I’ve had our little girl in the baby carrier, although the start of the trail Nr. 4 was easily passable with a stroller since it was a tarmac road. But then the trail curved into the forest where a typical yellow diamond-shaped pointer was heading. Maybe the walk down to the valley with strollers would be possible if one continued along the tarmac road (which is apparently used to supply two lakeside restaurants and operation of ski lifts). But you would have missed, for example, look at the gurgling mountain stream, small waterfalls, chance to drink ice water, jumping over rocks and roots as a mountain chamois …

Mommy the Sherpa

View of Kandersteg in the valley

Well, I had a little regret for our four-year-old, because he had to strain a lot his short legs, but finally, he had mastered it bravely. Big thanks also belong to my dad, who drove our buggy stroller the whole time selflessly and carried it over the obstacles and pitfalls of the mountain trail.

We managed the whole hike in about 2 hours. The first part – from the cable car station to the lake – we managed (even with a pause taking photos at the lookout) in less than an hour, the second part – from the lake to the car park in an hour and a quarter. We walked 6.13 kilometers and descended 500 meters.

PS: It seems that I am obsessed with my new watch, right? Um … it just does not seem so, I really am 😀

If you don´t want to miss any of my recent posts please sign up for my blog in the top right hand corner of this page. Thank you 🙂

I will appreciate any time if you share my posts on Facebook or Twitter. It helps get my blog out to more people, who may like my posts.

And of course I look forward to reading all you comments.