Cestovatelské příspěvky po dlouhé době přeruším a dnes budu psát o něčem jiném. I když vlastně o cestování také půjde, i když spíše v gurmánském slova smyslu 🙂
U příležitosti poslední hodiny kursu němčiny v tomto školním roce jsme měly za úkol přinést nějakou tradiční pochutinu z naší rodné země. Takže jsem předevčírem měla neobyčenou možnost ochutnat jarní závitky ze Srí Lanky (plněné bramborem, česnekem, fenyklem a chilli):
Pak také dvě speciality z jihu Itálie: “panne in carrozzella” (někdy také známé jako “mozzarella v kočáře”). U nás bych to asi přirovnala ke chlebu ve vajíčku, akorát zde je ještě plněný sýrem. Kdo chce, může si sám vyzkoušet třeba podle tohoto receptu: http://ricette.giallozafferano.it/Mozzarella-in-carrozza.html
Druhou chuťovkou, kterou jsem si pro sebe nazvala “ufo” je “pasta cresciuta“, anebo také “pittule“. Vlastně jde o smažené slané koblihové těsto, ve kterém jsou kousky černých oliv a kapary.
Na kursu máme také jednu slečnu z Makedonie, která ale tvrdila, že přinesla typicky albánskou sladkost. Bohužel jsem zapomněla, jak se koláčky jmenují, nicméně bych řekla, že je toto pečivo svou “vlkostí” a sladkostí typické pro celý Balkán, potažmo i pro arabské země (něco podobného jsem ochutnala i v Turecku nebo na Kypru).
Možná se ptáte, cože jsem přinesla já? Pekla jsem typicky české kynuté buchty, ale plněné marmeládou, protože mák je tady k nesehnání a povidla už jsme stihli sníst 🙂
