Hallwilerseelauf 2016

V sobotu jsem se zúčastnila svého třetího závodu ve Švýcarsku. Nekonal se tady v okolí, jako předchozí dva, ale v 80 kilomentrů vzdáleném městečku Beinwill am See. A byl to co do počtu účastníků asi největší závod, kterého jsem se zatím zúčastnila. Však posuďte sami…

 

Předzávodní napětí

Už v týdnu jsem dostala mail, ve kterém bylo kromě instrukcí k závodu uvedené i moje startovní číslo. Při pohledu na číslo 10 573 jsem málem spadla ze židle. Trošku rozdíl oproti číslům 129 a 230, které jsem měla při předchozích závodech. Hned jsem na stránkách závodu hledala, jestli je opravdu tolik přihlášených účastníků, anebo číslo 10 na začátku znamená odkaz na počet kilometrů, které poběžím. Když jsem došla k číslu 4 826, trošku jsem se zapotácela, ale pořád to bylo lepší, než 10 000!

Moje nová zimní výbava

Příjezd

Cesta autem a vlakem do Beinwillu trvala něco přes hodinu, a stejně tak dlouho předzávodní příprava (vyzvednutí startovního čísla, vyzvednutí dárkových balíčků, převléknutí, návštěva toalety, přechod do startovních zón…). Co se musí Švýcarům nechat, je jejich smysl pro organizaci. Vše bylo výborně značené, načasování perfektní.

 

Předzávodní nálada

Po pořízení předstartovní selfie s kamarádkou Sylwií jsme si navzájem popřály hodně štěstí a zamířily jsme každá do svého sektoru (ona B, já C, protože jsem prostě holt pomalejší než ona :))
Co mě ale překvapilo bylo to, že se nestartovalo přímo ze sektorů, ale odsud nás vedli ještě asi tři sta metrů dál k oficiálnímu startu.

Těch třista metrů jsem měla pocit, jako bychom byli zvířata jdoucí na porážku. Snažila jsem se na to nemyslet a radši jsem se rozcvičovala. Potom přišlo rozptýlení v podobě chlapíka v červeném kostýmu Samichlause, který se postavil vedle mě (kdo je Samichlaus si můžete přečíst v mých příspěvcích tady a tady). Nevím, co měl Luigi (to bylo jeho jméno na startovním čísle) za průsvitnou tekutinu v láhvi od Coca Coly, kterou pevně svíral v rukou a mocně z ní upíjel, ale vypadal docela vesele. Chtěla jsem si ho vyfotit, ale když jsem sahala pro mobil, padl výstřel ze startovací pistole a musela jsem vyběhnout.

Utíkej!

Samichlaus běžel vedle mě a já si říkala, že to bude pěkný trapas, jestli nás někdo vyfotí. Naštěstí jsem Luigiho setřásla už na prvním kilometru a na tom druhém (hlavně díky tomu, že byl z kopce), jsem svůj náskok před ním úspěšně zvyšovala 🙂 Třetí kilometr jsem uběhla ani nevím jak, a na čtvrtém mě začala chytat první krize, kdy jsem si říkala, že mě to na tom asfaltu už vážně nebaví.

Naštěstí po pár desítkách metrů přišla občerstvovací stanice a potom se naše trasa stočila do polí. Takže celý pátý kilometr jsem čuchala čerstvě pohnojená pole. Fakt lahůdka! 🙂 Pěšina, po které jsme běželi k jezeru (a potom i dál kolem něj) byla docela úzká a bylo umění na ní někoho předběhnout. Vždycky jsem si myslela, že se běhá – stejně jako řídí – vpravo. Bylo neuvěřitelné, jak někteří dokázali “myškovat”, aby je nikdo jiný nemohl předběhnout. Tímto zdravím paní v růžovém tričku, ze které jsem byla na prášky nejen já, ale podle gest i další běžci. A pokud jste mě někde na trati potkali a zdálo se vám, že taky neběžím “košer”, napište mi prosím sem.

Jinak se mi až do sedmého kilometru běželo vcelku dobře, ale pak už jsem začala vyhlížet další občerstvení, jako tomu bylo při Emmenlaufu. Na osmém a půltém kilometru mi došlo, že se žádné vody nedočkám a prostě musím běžet dál. Na devátém kilometru jsem se mrkla na hodinky, a když jsem zjistila, že mám čas 45min a do cíle pouhý kilometr, řekla jsem si, že by bylo krásné se hecnout a doběhnout pod 50 minut. Což se mi sice úplně nepodařilo, ale čas 50:30,4 (tempo 5:03min/km) není zase tak špatný, co myslíte? Celkové 142. místo sice tak hezky nevypadá, ale když uvážím, že to bylo mezi 806 ve své kategorii, tak se to dá přežít!

Po závodě jsem přeci jenom doplnila chybějící tekutiny a pak jsme s dobrým pocitem vyrazili na cestu domů.

A co vy? Zúčastnili jste se také Hallwilerseelaufu nebo jiného z mých předchozích závodů? Mohli jsme se tam potkat? Napište mi!

Pokud nechcete přijít o nejnovější příspěvky na mém blogu, staňte se jeho pravidelným čtenářem a zaregistrujte se na mém blogu v pravém horním rohu této stránky. Děkuji 🙂

Budu ráda, kdykoli budete chtít sdílet moje příspěvky na Facebooku nebo Twitteru. Pomůže mi to dostat můj blog k dalším lidem, kterým by se také mohl líbit.
Nezapomeňte mě také sledovat přes Pinterest, Bloglovin a Instagram.
A samozřejmě se těším na všechny vaše komentáře!
, , , ,
How to dress kids for hiking – Jak obléct děti na turistiku
Hallwilerseelauf 2016

Podobné články

5 komentářů. Nechte nové

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Prosím, vyplňte toto pole.
Prosím, vyplňte toto pole.
Zadejte prosím platnou emailovou adresu.

Menu