Puglia before rain

5 očekávání, která naše dovolená v Itálii nenaplnila

K napsání tohoto článku mě inspirovalo projíždění mého feedu na Instagramu, kdy mi má oblíbená sociální síť nabízela jen líbivé obrázky zajímavých destinací, do kterých by se člověk s chutí hned vydal. Doplněné o popisky toho, proč je právě tato oblast tak skvělá a prostě nej, a vy uděláte největší chybu svého života, když si do pěti minut nezabukujete letenku, nesbalíte kufr, a nevydáte se vstříc skvělým dobrodružstvím a novým (neméně skvělým) zážitkům.

Ale spousta těchto obrázků a popisků vám mnohdy řekne jen A, ale neřekne B, které je mnohdy neméně důležité. Porovnejte dvě fotky níže – ukazují nádhernou pláž Punta Prosciutto. Obě fotky jsou focené v rozmezí pár minut během naší nedávné dovolené v jihoitalské Apulii. Zleva bylo ještě počasí krásné, ale zprava se hnala bouřka a pobřeží o pár kilometrů dál už bičovaly provazy deště. Vsadila bych se, že spousta lidí vám na sociálních sítích bude ukazovat jen obrázek vlevo.

Myslím si o sobě, že jsem člověk, který se dokáže radovat z maličkostí. Bylo tomu tak i během naší dovolené. Třeba ze žlutě kvetoucích kaktusů kolem cesty. Anebo když jsme projížděli vesničkou Montalbano, hrál mi úsměv na tváři při vzpomínce na oblíbený italský seriál, bez kterého jsem si nedovedla představit svůj předmaturitní týden.

Ale na druhou stranu přišly i okamžiky, kdy jsem si říkala:”Sakra, takhle jsem si to rozhodně nepředstavovala”. A proč vlastně? Tady je 5 skutečností, proč naše dovolená v Itálii nebyla taková, jakou jsme si představovali:

1. Jídlo

Itálie a pizza, to jde samozřejmě k sobě. Já nemám nic proti pizze, já pizzu miluju a mohla bych ji jíst 7x do týdne. Ale zklamalo mě, že nikde v místech, která jsme během naší dovolené navštívili, nedokázali nabídnout nic jiného než “turistické menu” ve složení pizza, hranolky a slazený nápoj.

Čekala jsem, že “street food” bude v zemi, která je kromě pizzy vyhlášená skvělými těstovinami, o něco pestřejší (tak, jak jsme to s manželem zažili před pár lety v Římě).

Jako jo, asi bychom se dočkali skvělých těstovin, kdybychom se posadili do nějaké hezké restaurace k tříchodovému tradičnímu menu, ale na to nebyl čas, protože náš itinerář byl hodně nabitý.

Pizza v kornoutu

2. Provoz na silnicích a jejich stav

Při našem road tripu mi mnohokrát problesklo hlavou, že už nikdy, ale vážně nikdy nebudu nadávat na stav českých, moravských a slezských okresek. Protože oproti Itálii je máme vážně skoro v perfektním stavu. To, po čem jsme na jihu Itálie jeli, připomínalo většinou tankodrom a přes bujnou vegetaci v okolí kruhového objezdu jste vůbec neviděli, jestli po něm jede zleva nějaké auto.

A to nemluvím o všudypřítomném bordelu! Tolik válejících se pytlů s odpadky na každém odstavném pruhu. To byl ale vážně hnus, velebnosti! Jak prohlásil manžel: “Všude olivy a víno, ale že by si uklidili bordel u silnice, to né!”

Zkouším si představit, co k tomu ty lidi vede, že si nechají takhle zabordelit silnice? Co třeba toto: italský manžel je na odchodu do práce a když už je jednou nohou ve dveřích, tak mu ještě manželka rychle podá pytel s odpadky, aby je po cestě vyhodil do popelnice. Ale manžel je už myšlenkami u své první ranní kávy v oblíbeném bistru a na odpadky zapomene a sedá i s pytlem do auta. Po pár kilometrech ho nepříjemný zápach upozorní, že vlastně zapomněl vyhodit ty odpadky, načež mu domněnku potvrdí i pohled na sedadlo spolujezdce, kde si hoví zapáchající pytel. A tak manžel zabrzdí u nejbližšího odstavného pruhu a mrskne pytel ven. A tak to udělá každý druhý Ital. Zdá se vám to přitažené za vlasy?

Tak mi teda vysvětlete, jak jinak se tam ty odpadky dostávají?

3. Jazyk

V jižní Itálii anglicky mluví snad jen na pokladnách turistických atrakcí, na informačních centrech nebo na recepci v hotelu. Jinak nic. A na němčinou rovnou zapomeňte. Italové se s vámi budou rádi bavit, ale jen italsky. Čímž je komunikace jaksi jednostranná, protože oni prostě melou a melou, i když všem okolo musí být jasné, že jim evidentně nerozumíte. A vy se musíte snažit tuto nerovnováhu vybalancovat komunikací rukama, nohama a případně úsměvem.

4. Počasí

Já vím, já vím, to je samozřejmě věc, která nejde ovlivnit. Nikdo nemohl čekat, že letošní zima bude tak dlouhá. A že jaro se vyhne obloukem i jižněji položeným destinacím.

I když jsme do Itálie nejeli na “koupací” dovolenou, ale spíše poznávací, přeci jen jsme při plánování vybírali místo, kde by teoreticky měly být už teploty na koupání v moři. Protože jsme si říkali, že by bylo fajn, kdyby si děti mohly užít moře jako protipól a “odměnu” za to, že je taháme po památkách.

Jenže v jižní Itálii bylo na konci května 23 stupňů a když zafoukal vítr a slunce se schovalo za mrak, tak bylo pocitově maximálně 20. Já vím, je to jen můj problém, že jsem zimomřivá a do vody vlezu, když je aspoň 30 stupňů a voda je jak kafe. Proto uznejte, že já jsem prostě do toho moře, které mělo asi 16 stupňů, jaksi vlézt nemohla.

O to víc člověka naštvou fotky ze sociálních sítí “od nás” (rozumějte tedy ze Švýcarska) z koupaliště, kde se spokojené rodinky plácají u vody při teplotách atakující třicítky.

Zase na druhou stranu, poznávání měst je o hodně lepší při mírnějších teplotách, kdy z člověka nelije pot a na rázování křížem krážem po památkách má dostatek energie.

5. Děti

Ano, tento důvod by se samozřejmě nabízel. Ruku na srdce a přiznejme si, dovolené “za svobodna a bezdětna” jsou něco jiného než dovolené se třemi potomky v závěsu. To si ani nemůžete v klidu doříct celou větu, protože vás vždycky někdo přeruší, že chce čůrat. Ale naše děti nás vcelku mile překvapily. Až na občasné pošťuchování a přetahování o nějakou hru byly kupodivu v pohodě. V podstatě se daly uplatit pizzou a zmrzlinou, což nebyl takový problém 🙂

Nejvíc mě mrzelo, že si děti našly kamarády až poslední den našeho pobytu (v sobotu totiž přijely do hotelu turnusy s italskými rodinkami). Možná že kdybychom byli zůstali dýl, děti by pochytily další jazyk (jako by jich už neuměly málo 😀 ).

Tímto článkem jsem vás rozhodně nechtěla odradit od návštěvy Apulie. Jen jsem chtěla ukázat, že – slovy klasika – “není všechno zlato, co se třpytí”. A že člověk musí někdy používat selský rozum a nebýt moc zklamaný z toho, že v realitě není nic tak, jako na obrázku.

Pokud se vám můj článek líbil a pokud nechcete přijít o nejnovější příspěvky na mém blogu, staňte se jeho pravidelným čtenářem a zaregistrujte se v pravém horním rohu této stránky. Děkuji. Nezapomeňte mě také sledovat přes Facebook, Pinterest,a Instagram.

A samozřejmě se těším na všechny vaše komentáře!


Erlebniswelt Mys Ämmital
Vyzkoušeno: Interaktivní muzeum miniatur “Mys Ämmital” v Burgdorfu
Turistika s dětmi: Murmeli Trail v Lenku + 3 tipy, kam v okolí

Podobné články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Fill out this field
Fill out this field
Zadejte prosím platnou emailovou adresu.

Menu