Vlakem přes Landwasserviadukt (a jak se k němu dostat pěšky)

Troufám si říct, že druhým nejikoničtějším obrázkem ze Švýcarska hned po Matterhornu je ten, kdy červený vlak vyjíždí z tunelu ve skále a přejíždí před vysoký kamenný most. Ano, je to fotografická a instagramová klasika. Tím mostem je Landwasserviadukt ležící na železniční trati Albulabahn a který je spolu s ní součástí kulturního dědictví UNESCO. A já vám v dnešním článku ukážu, jak se můžete nejen po Landwasserviaduktu projet, ale jak se k němu můžete dostat a udělat si taky ikonické fotky do svého alba (nebo na sítě, že 😉 ).

Albulabahn

Železniční trasa dlouhá něco málo přes 61 kilometrů vede z městečka Thusis (697 m.n.m.) do známého zimního střediska Svatý Mořic (1775 m.n.m.). Výstavba prvního úseku trati byla zahájena již v roce 1898 a dokončena o pět let později, tedy v roce 1903. Výjimečnost spočívá především v tom, že vlaky na této trase zvládají stoupání bez ozubnice. S překonáváním výškových rozdílů si tady poradili vybudováním spirálových tunelů ve skále nebo kruhovým viaduktem. Trať provozuje Rhétská dráha (RhB) a zajišťuje zejména spojení kantonálního hlavního města Churu se Svatým Mořicem, potažmo celým údolím Engadin. Ve Svatém Mořici se pak stýká s neméně známou Berninskou dráhou, která vede až do italského Tirana. Tyto dvě dráhy jsou od roku 2008 společně zařazeny na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Úsek Preda – Bergün: tunely a sáňkování

Při stoupání mezi Bergünem a Predou bylo třeba při stavbě dráhy na pěti kilometrech překonat více než 400 výškových metrů. Dva klasické tunely, tři spirálové tunely a řada mostů splnily tento úkol tím, že trať postupně stoupá nahoru kruhovými smyčkami, což je při jízdě opravdu zážitek. Tento úsek trati je také kromě kroucení známý tím, že podél a pod ní vede šest kilometrů dlouhá sáňkařská dráha. Sáňkování je možné i večer díky dobrému osvětlení dráhy, tudíž je to nejdelší osvětlená sáňkařská dráha v Evropě. Takže až sem pojedu v zimě příště, určitě ji musím vyzkoušet! A sáňky si ani nemusím brát s sebou, protože si je můžu dopředu rezervovat a půjčit. Celodenní sáňkování (v němž jsou zahrnuty i přejezdy vlakem na trase Preda – Begrün) stojí 42 CHF pro dospělého (30CHF s Halb-tax) a 21 CHF pro děti od 6 do 15 let (10 CHF s Junior-Karte). V Bergünu můžete navštívit muzeum železniční trati Albulabahn, která je zapsána na seznam světového dědictví UNESCO.

Jak se dostat k Landwasserviadukt

Jak už jsem psala, hlavním lákadlem trasy je bezesporu známý Ladwasserviadukt. Viadukt samotný je dlouhý 136 metrů a 6 dvacetimetrových oblouků nese 5 vápencových pilířů. Most byl v roce 2009 kompletně (a za plného provozu) zrekonstruován. Abych byla upřímná, při cestě ve vlaku si ho opravdu moc neužijete, jeho ohromující krásu oceníte, když se k němu vydáte pěšky.

Vlakem: vystoupíte ve stanici Filisur a tady se k němu vydáte podle turistického značení.

Autem: do mapy zadejte Parkplatz Landwasserviadukt. Parkoviště není velké, připravte se na to, že v sezóně může být brzy plné. Od něj se vydáte po rovné štěrkové cestě podél říčky.

Jižní vyhlídka

Já jsem nejdřív chtěla vyrazit k jižní vyhlídce, protože podle rozcestníku byla blíž, ale ouha, na cestu byl zákaz vstupu kvůli kácení dřeva. A tak jsem se musela vrátit.

Severní vyhlídka

Vrátila jsem se tedy k nejbližšímu rozcestníku a vydala jsem se stezkou vlevo. Vypadá to jako slepá ulice, která vede pouze k domům na obrázku, ale není tomu tak. Hned za nimi vede stezka dál. Přesné souřadnice trasy najdete tady. Zhruba po kilometru dojdete k výše zmíněnému parkovišti.

Vydáte se po cestě podél říčky, dokud nepřejdete most a nenajdete další rozcestník. Vydáte se doleva po poněkud strmé stezce, která vede vzhůru lesem kolem dalšího malého viaduktu. Ten podejdete a ani ne za 5 minut se dostanete na vyhlídkovou plošinu.

Vyhlídková plošina je docela malá a věřím, že na ní bývá v sezóně docela těsno. Ale opravdu si odsud můžete užívat pohled na Landwasserviadukt v celé jeho kráse.

Pod viaduktem

Abyste se dostali přímo “k patám” viaduktu, musíte ze severní vyhlídky sejít zpátky k rozcestníku a vydat se po široké štěrkové cestě. Ani ne za 10 minut přijdete k viaduktu. Spodní vyhlídka u řeky vám poskytne zcela jinou perspektivu a právě tady naplno pocítíte, jak velký tento viadukt ve skutečnosti je.

Můžete si zde také udělat piknik, k dispozici je dřevo na oheň. A mezitím můžete čekat na další červený vlak.

Kdy po Landwasserviadukt projíždí vlaky?

Vlaky po viaduktu projíždí jednou za hodinu. Každou hodinu jezdí obvykle 2 vlaky, z každého směru jeden. A následují za sebou zhruba do 5 minut. Nejdříve jede těsně před celou vlak ve směru Filisur (tedy do tunelu – uslyšíte ho pískat), za pár minut (cca 3 minuty po celé) vyjíždí vlak z tunelu. Někdy může jet vlak i mezi tím, ale to jsou spíš nákladní vlaky apod. Pokud jste na severní/horní vyhlídce, máte po přejetí druhého vlaku dostatek času, abyste si sbalili fotografickou výbavu a sešli dolů pod viadukt.

Svatý Mořic

Původně byl cílem mého výletu jen Landwasserviadukt, ale pak jsem si řekla, že když už jsem tady, tak mě hodinka navíc z Filisuru do Sv. Mořice nezabije. Protože kdy jindy zase budu mít příležitost se sem dostat? Sv. Mořic leží ve svahu, takže do jeho centra se dostanete buď místním autobusem, anebo pěšky do kopce. Aby město svým návštěvníkům tyto útrapy ulehčilo, najdete tady dokonce jezdící schody, které vás vyvezou nahoru. Namátkou jen pár zajímavostí k tomu, čím je Svatý Mořic proslulý:

  • Dvakrát se zde konaly zimní olympijské hry (1928 a 1948).
  • Minerální prameny zde byly objeveny před 3000 lety.
  • Věž bývalého kostela sv. Mořice se naklání ještě více než šikmá věž v Pise.
  • Koná se tady “White Turf” – jedinečná, exkluzivní, špičková akce se vzrušujícími koňskými dostihy na zamrzlém jezeře.
  • Je výchozím bodem slavného panoramatického vlaku Glacier Express a projíždí tudy Bernina Express.

Moje tipy:

  • Pokud míříte vlakem z Churu do Filisuru, je pro nejlepší zachycení Landwasserviaduktu sedět vpravo po směru jízdy. Ze Svatého Mořice zase vlevo.
  • Doporučuju nejdříve vyjít na severní vyhlídku – budete mít to nejhorší za sebou 🙂
  • Po návštěvě Sv. Mořice jsem zamířila zpátky do Churu, kde jsem se ubytovala v bývalém vězení – nyní hostelu.
  • Na tento výlet jsem opět využila Tageskarte a jela lokálními spoji, které na trati Chur – St. Moritz jezdí každou hodinu, takže vám dávají v cestování a poznávání okolí docela velkou flexibilitu.

Mohlo by se vám také líbit

Kategorie příspěvku: cestování, turistika
Zermatt: lyžování s výhledem na Matterhorn
Po římských stopách: Römerstrasse Langenbruck

Autor článku

Hana Hurábová

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Prosím, vyplňte toto pole.
Prosím, vyplňte toto pole.
Zadejte prosím platnou e-mailovou adresu.

Kam dál

caumasee

Švýcarský Grand Canyon: na vyhlídku Il Spir okolo Caumasee

Turistika s dětmi: z Grindelwaldu za výhledem na ledovec

Podvečerní procházka po Aix-en-Provence

Partneři

Napsala jsem knihu

Mapa výletů

Podcast

Podcast Švýcarsko

Mohlo by vás také zajímat

Z e-shopu

Nebyly nalezeny žádné výsledky.

Sociální sítě

Instagram
Pinterest

Rubriky

NOVINKY E-MAILEM