Za námět k tomu článku moc děkuju čtenáři Honzovi z Tehova. Vůbec mi nedošlo, že téma slavení asi nejvýznamnějšího švýcarského svátku, který připadá na 1. srpen, nemám na blogu popsané. Ale je to i tím, že většinou během prázdnin jezdíme do Česka, tak jsme ho tady ještě pořádně neslavili. Ale letos jsme ve Švýcarsku v tento termín byli, a proto jsem mohla jeho průběh pro vás zmapovat!
Během roku Švýcaři slaví spoustu svátků, ale tím, že jsou většinou církevní (římskokatolická církev vs. reformovaná), liší se kanton od kantonu.
Jediné společné státní svátky pro celé Švýcarsko jsou Nový rok, Velký pátek, Svátek Nanebevstoupení Páně (40 dní po Velikonocích), 1. srpen (Státní svátek Švýcarska – Založení Švýcarské konfederace v r. 1291) a První svátek vánoční.
Trocha historie – založení Švýcarské konfederace
To se tak jednoho krásného srpnového dne léta Páně 1291 sešli nejvyšší papaláši tří kantonů na palouku u jezera a řekli si něco ve stylu: “Tak chlapi, když nás bude víc, nebudeme se bát vlka nic” 🙂
No ale teď bez legrace, tato schůzka o uzavření spojenectví (ochranné alianci pro Habsburkům) mezi kantony Ur, Schwyz a Unterwalden (dnešní Obwalden a Nidwalden) proběhla právě na začátku srpna (nikde není psáno, že to bylo zrovna prvního) na louce Rütli u Vierwaldstättersee nedaleko Luzernu. Takto vytvořená volná konfederace států (která mimo jiné usnadnila správu společných zájmů a zajistila mír na důležitých horských obchodních trasách) přetrvávala po staletí. Švýcarsko jak ho známe dnes vzniklo až přijetím ústavy v roce 1848.
Poprvé se státní svátek jednoduše zvaný “1. August” (jinak taky Schweizer Bundesfeiertag) slavil v Bernu v roce 1891, přičemž na tento den spadá také výročí založení města. K 700. výročí Bernu tak přidali i 600. výročí takzvaného spříseženství, a Schweizer Bundesfeiertag byl na světě.
Ačkoliv se svátek slavil už od konce 19. století, tak to byl vždy pracovní den. Až v roce 1993 si Švýcaři v referendu odhlasovali, že bude v tento den volno.*
Výzdoba
Komu nevlají u domu nebo na balkóně vlajky různých velikostí, jako by nebyl. Už zhruba od začátku července jsou obchody plné různých serepetiček – vlajky, lampionky, hrnky, prostě všechno, na co si vzpomenete.
Samozřejmě ani já nikdy neodolám, a tak nakupuju propriety s helvétským křížem (i když jde třeba o ubrousky nebo kelímky na piknik). Letos jsem koupila květinovou dekoraci ve Švýcarských barvách. Já vím, že jsem v tomto článku psala, že nejsem žádný Přemek Podlaha a pokojové rostliny u mě přežijí jen silou vůle, ale této krásce jsem prostě neodolala (a když kytka chcípne, zbyde mi po ní aspoň ta váza haha 😀 ).
Ve městech a vesnicích vlají na sloupech pouličního osvětlení nebo významných domech vyvěšené vlajky města, kantonu a státní. Toto se mi strašně líbí a vždycky si říkám, že by to bylo super, kdyby taková výzdoba byla i v Česku. Chápu, že u nás od určité doby panuje jistá averze k vyvěšování státních vlajek, ale víte, jaká by to byla nádhera?
Jídlo
Většinou se oslavy točí okolo jídla. Spousta farem (jejich seznam najdete tady) nabízí brunche (tedy snídani spojenou s obědem), kde se servíruje tradiční menu. Počínaje švýcarským vynálezem “Bircher Müsli”, Rösti (osmaženými nastrouhanými bramborami s máslem připomínajícími náš bramborák) konče. Mezi tím samozřejmě nechybí vajíčka, různé druhy sýrů (jsme přeci ve Švýcarsku) nebo sušená šunka.
Když už nevyrážíte nikam na brunch, skočte si aspoň do místní pekárny (ty mívají většinou otevřeno i ve svátek dopoledne) pro tradiční Züpfe – pletenec z kynutého těsta, který připomíná naši vánočku, ale je mírně slaný a na povrchu křupavější. V obchodech a pekárnách také uvidíte prodávat kynuté housky s helvétským křížem a se zapíchnutou švýcarskou vlaječkou.
Oslavy – vatry a ohňostroje
Prvního srpna jsme projížděli několika místními vesnicemi a ve všech byla nachystaná ohromná hromada dřeva. Dočetla jsem se, že pálení ohňů je na připomínku vyhnání cizích soudních vykonavatelů ve 14. století, o kterém se takto šířila zpráva.*
V naší vesnici se za soumraku, před zapálením vatry, konal průvod s lampiony a pochodněmi a do rytmu chůze bubnovali bubeníci. Pochodněmi byla pak zapálena přichystaná vatra.
Chtělo by se mi napsat, že zároveň v tom okamžiku začaly bouchat ohňostroje. Ale nebylo tomu tak. 1. srpen je totiž takový Silvestr uprostřed léta. Stejně jako u nás, i místní mládež pečlivě trénuje už den dopředu střílení petard a světlic, aby si to pak prvního večer mohli užít naostro. Takže už když jsme šli k místu, odkud měl průvod vyrážet, děti si mohly krky vykroutit, jak sledovaly záplavu barevných jisker sršících z nebe. A okolo desáté večer to bouchalo úplně všude.
Takový byl náš průběh oslav švýcarského státního svátku. Jsem strašně ráda, že jsem ho konečně mohla zažít (a snad se příští rok vypravíme i na ten brunch 😉 ).
Pokud se vám článek líbil a nechcete přijít o nejnovější příspěvky na mém blogu, staňte se jeho pravidelným čtenářem a zaregistrujte se v pravém horním rohu této stránky. Děkuji. Nezapomeňte mě také sledovat přes Facebook, Pinterest,a Instagram.
A samozřejmě se těším na všechny vaše komentáře!
2 komentáře. Nechte nové
Grüezi Hanko, jsem rád za přispění do blogu. Škoda, že jsme se tam letos nedostali, aspoň jsi nás potěšila krásným popisem i fotkami. Doufám, že příští rok se bude i s nami.
[…] Stanserhorn nebo Buochserhorn. Vaší pozornosti rozhodně nesmí uniknout památná louka Rütli, kde došlo v roce 1291 k uzavření tzv. spříseženství mezi čtyřmi kantony, které dalo […]