turistika pozlovice provodov

Turistika na Luhačovicku: ke zřícenině hradu a poutnímu místu

Lázeňské město Luhačovice mám díky nesčetným výletům v dětství už docela prošlápnuté, ale ještě nikdy jsme pořádně pěšky neprochodili jeho okolí. Takže pro naše prázdninové objevování regionu jsem hledala inspiraci na místních turistických webech. A na stránkách “Zlínsko a Luhačovicko” jsem našla trasu, která absolutně vyhovovala tomu, co jsem hledala – zajímavá místa po cestě, výhledy a aby trasa byla okružní.

Jak se sem dostat

Pokud do Luhačovic pojedete ve směru od Uherského Brodu, musíte projet celým městem. Od kruhového objezdu v centru města je to asi kilometr k odbočce vlevo na Pozlovice. Odsud je to ani ne pět minut k místnímu kostelu, nad kterým je neplacené parkoviště “K Přehradě”.

Začátek trasy

Od parkoviště se budete držet modré turistické značky. Nejdříve půjdete po chodníku směrem dolů k hlavní silnici, poté zabočíte doprava a půjdete po ulici Podhradská. Značení poté stáčí doleva a i když cesta začíná vést do kopce (a povede pěkně dlouho), půjdete aspoň ve stínu lesa.

Asi po dvou kilometrech se dostanete na pastvinu. Na té se může pást stádo hovězího dobytka. Pokud bude ve vaší blízkosti, zachovejte klid a stádo nijak nedrážděte.

Kousek za pastvinou, na kraji lesa, je posed, kam si můžete vylézt, anebo si jen chvíli odpočinout na dřevěné lavici ve tvaru lehátka.

Dál vede cesta opět lesem, zhruba kilometr, až ke zřícenině hradu Starý Světlov.

Zřícenina Starý Světlov

Starý Světlov, který byl pravděpodobně vystavěn v polovině 14. století, býval kdysi významný moravský hrad, ze kterého se dochovaly pouze terénní útvary a zbytky zdiva. V 70. letech 15. století měli hrad ve vlastnictví bratři z Landštejna. Jeden z nich ale si nechal zbudovat nové sídlo – hrad Nový Světlov nad Bojkovicemi, okolo roku 1490 tam trvale přesídlil a hrad Starý Světlov byl opuštěn. Od té doby chátral a jeho zdivo bylo záměrně bořeno a rozebíráno na stavební materiál pro stavby v širokém okolí. Poničené zříceniny hradu byly v roce 2013 péčí obce Podhradí citlivě nakonzervovány a areál byl vyčištěn. Tady můžete popustit uzdu fantazii a představovat si, jaké to kdysi v době před více jak pěti sty lety bývalo. K tomu vám pomůžou informační tabulky s obrázky, jak hrad nejspíš vypadal v době své největší slávy.*

Od rozcestníku pod zříceninou je to po zelené značce zhruba kilometr po zelené značce (uf, konečně z kopce dolů) k dalšímu cíli, poutnímu místu “Na Maleniskách” (teda nevím, jak vy, ale my jsme mu vždycky říkali “Provodov”, podle nedaleké obce).

Poutní místo Malenisko

Střediskem mnoha poutí je malý kostelík zasvěcený Panně Marii Sněžné. Vedle kostela se nachází pramen zázračné vody, který v roce 1711 díky svému snu “objevila” místní nemocná mlynářka Anna Vlaštovicová a díky němu se uzdravila. Od roku 1712 začali za uzdravující vodou putovat lidé z blízkého i širokého okolí a každým rokem přibývalo zázračných uzdravení. Jednou z uzdravených byla i Dorota Jahodíková z Pašovic, která za své uzdravení věnovala místu obraz Matky Boží kojící od neznámého autora, který je jediný svého druhu ve střední Evropě. Převezen do Provodova byl roku 1710 z Vídně, kde jej koupil její bratr, a nyní je na hlavním oltáři kostela.

Samotný kostel byl nejdříve malou kapličkou, kterou nechal roku 1720 vystavit vážně nemocný majitel luhačovického panství hrabě Wolfgang Serenyi výměnou za informaci o zázračném prameni. Mariánská svatyně byla slavnostně posvěcena na svátek Panny Marie Sněžné, 5. srpna 1735. Kaplička byla rozšířena na malý kostelík v barkoním stylu díky přibývajícímu množství poutníků.**

Hostinec Na Maleniskách

Na oběd jsme se zastavili v Hostinci na Maleniskách. Ten je vzdálený zhruba jen 100 metrů od kostela z kopce dolů. Mají tady jednoduché “turistické” menu: vývar, gulášovou polévku nebo třeba nakládaný hermelín, klobásku nebo utopence. Před i za restaurací je letní zahrádka a dětský koutek.

Křížová cesta

Od kostela nás čekal poslední (relativně strmý) výstup do kopce, tentokrát po žluté turistické značce. Cesta bukovým lesem je lemována křížovou cestou ze začátku 20. století. Poslední zastavení je u malé kapličky v lese.

Odsud vede cesta už jen z kopce. Zpátky se vrátíte po pastvině a kousek pod posedem se opět napojíte na modrou značku, která vás zavede do Pozlovic, odkud jste vyšli.

Kam dál? Do Luhačovic!

Pokud nebudete z výšlapu moc unavení, doporučuji návštěvu Luhačovic. Projít se po lázeňské kolonádě, ochutnat aspoň jeden z pramenů, k tomu zakusovat lázeňské oplatky, to je prostě “must-do”, pokud jste tady.

Shrnutí

*Informace jsou vyčtené z informačních panelů u rozcestníku a u zříceniny hradu

**Informace jsou vyčtené z informačního panelu pod kostelem

5 důvodů, proč se musím vrátit do Nyonu
Turistika s dětmi: z Balmbergu přes Röti a Weissenstein a zpět

Podobné články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Prosím, vyplňte toto pole.
Prosím, vyplňte toto pole.
Zadejte prosím platnou emailovou adresu.

Menu