Turistika v kraji žítkovských bohyní

Jak už je mým zvykem, když jsme s dětmi “na prázdninách” na Moravě, chci je i tady vzít na místa, která znám z dětství, anebo ta, která jsou jinak zajímavá. A pro tentokrát jsem nám vybrala putování po Moravských Kopanicích. Nemyslete si, nejela jsem jen proto, že se tento kraj stal strašně populární po tom, co vyšla (mimo jiné skvělá) kniha Žítkovské bohyně od Kateřiny Tučkové. Já jej znám už od dětství, kdy jsem hltala příběhy Gábry a Málinky a tyto dvě povedené dcerky v tomto kraji trávily prázdniny. A pak jsem tady také byla v roce 1997 na skautském táboře. Takže opravdu bylo načase oprášit vzpomínky na “čarovnou zemi”.

Naučná stezka Moravské Kopanice

Jak se píše na stránkách obce Žítková, naučná stezka Moravské Kopanice představuje krajinu kolem Žítkové a Starého Hrozenkova a na 14 zastaveních seznamuje s historickými i přírodními zajímavostmi, nejcennějšími rostlinami a živočichy. Trasu lze absolvovat krátkou (s 9 zastaveními), anebo dlouhou (se všemi 14 zastaveními). Ta vede ke dvěma odbočkám (na Lokov a na Hutě) a trasu prodlouží o 10 kilometrů.

Příjezd

Trasa začíná a končí ve Starém Hrozenkově. Tato obec na samých hranicích se Slovenskem leží na silnici E50 vedoucí právě na Slovensko, asi 40 kilometrů od Uherského Hradiště. Pokud sem přijedete autem, můžete zaparkovat třeba u obecního úřadu nebo na náměstí u kostela. My jsme parkovali u místního obchodu Coop Jednota asi 200 metrů před kostelem. Všechna parkoviště jsou zdarma.

Autobus do Starého Hrozenkova jede buď z Uherského Brodu, anebo z Bojkovic. Vystupte na zastávce Starý Hrozenkov, Obecní úřad.

Začátek trasy

Pokud zaparkujete u Jednoty nebo u kostela, vydejte se podél hlavní silnice zpátky ve směru na Uherský Brod. Na točně autobusů u obecního úřadu narazíte na první informační tabuli, která vás vítá na naučné stezce. Poté pokračujete dál směrem na začátek obce. Těsně před začátkem Hrozenkova zabočte doprava. Odbočka tady není označená, proto se musíte řídit značkou k místnímu kamenosochařství. Poté začíná stoupání po asfaltové silnici směrem k Žítkové. Cestou narazíte na zdejší čedičový lom. Po dalším kilometru stoupání dorazíte na Žítkovou.

Žítková

Žítková vznikla kolonizací koncem 17. a počátkem 18. století na území poznamenaném nájezdy Tatarů, Turků a Kuruců v 16. a 17. století, kdy docházelo k likvidaci místních obyvatel. Lidé v této pohraniční oblasti zde žili skromným životem a tvrdě pracovali, aby si zajistili obživu ze zemědělské činnosti. Zajímavostí je, že až do roku 1948 nebyla v obci zavedena elektřina a až do roku 1950 na Žítkovou nejezdil autobus.

Největší slávu získala Žítková díky tzv. bohyním – moudrým ženám, které svou jasnozřivostí, tajemností a léčitelskou schopností dané znalostí léčivých bylin přitahovaly návštěvníky z blízka i z daleka. Ti se za nimi se svými problémy a bolestmi sjížděli lidé z celého Rakouska-Uherska. Bohyně často také léčily nejen tělo, ale i duši člověka. Léčily však i zvířata a dovedly i dokonce najít ztracené a odcizené věci.

V roce 2017 bylo v budově místního obecního úřadu otevřeno Informační a turistické centrum s mini muzeem. Tady si můžete nejen koupit turistické známky, samolepky a pohledy, ale můžete tady vidět výstavu dobových fotografií a charakteristické lidové kroje a výšivky.

Když jsme opustili informační centrum, z nějakého neznámého důvodu (no, prostě jsme neviděli žádnou směrovku na naučnou stezku) jsme se vydali k místnímu fotbalovému hřišti a hotelu Kopanice. Nicméně jsme si brzo uvědomili svůj omyl a vrátili jsme se zpátky do centra obce. Odsud jsme se vydali správně po modré značce ve směru Žítková, přehrada. Po zhruba půl kilometry cesty z kopce musíte odbočit směrem doleva. Opět tady není žádný ukazatel, že naučná stezka vede právě tudy. Nápovědou vám budiž směrovka k Odpočívadlu u Hajtmanů a zvonička.

Po pár desítkách metrů končí zpevněná asfaltová cesta a začíná kamenitá nezpevněná cesta a ocitnete se v přírodní rezervaci Pod Žítkovským vrchem. minete další informační tabule a zhruba po deseti minutách dojdete do příjemného stínu lesa k Rudickému potoku.

Za další čtvrthodinku mírného stoupání dojdete zhruba do poloviny trasy.

Odpočívadlo u Hajtmanů

Tady vás čeká opravdu příjemný odpočinek s krásným výhledem na všechny strany. Můžete tady ochutnat domácí výrobky jako je domácí chleba z pece, domácí bochánky se špekem, chleba se škvarky, slané a sladké oplatky a spoustu dalších dobrot.

Od Odpočívadla se vydáte jakoby podél plotu směrem dolů. Za chvíli opět dojdete na kraj lesa. Na nejbližším rozdvojení lesních cest se vydejte tou vlevo (stále jakoby rovně) k domu s č.p. 229. Tady se cesta stáčí doprava dolů. Tou ale nechoďte, i když je to uvedeno v on-line mapě naučné stezky. Asi po sto metrech jsme totiž došli k samodomo vyrobené ceduli “Soukromý pozemek, vstup zakázán”. Stejná cedule byla ještě o pár metrů dál (asi kdyby tu první někdo přehlédl). Tak jsme uposlechli rozkazu (protože jsme od případných rozzuřených majitelů nechtěli schytat broky do zadku) a vrátili jsme zpátky. Podél plotu vedla další stezka, a tou jsme se vydali. Byla o hodně příkřejší a užší než ta původní, ale asi byla kratší.

Došli jsme k asfaltové silnici, kde jsme se u rozcestníku Hutiska napojili na modrou a žlutou turistickou značku. Po půl kilometru dojdete k Pezionu Žítková, kde kromě možnosti občerstvení najdete i dětské hřiště.

Trasa žluté turistické značky dál pokračuje po silnici směrem k přehradě, a pak do kopce jakoby zpátky k centru Žítkové. Kousek za autobusovou zastávkou “Žítková, ZD” se trasa stáčí doleva. Asi po kilometru dojdete k rozcestníku Boky.

Místo toho, abychom se vydali dál po žluté směrem do Hrozenkova, rozhodli jsme se ještě pro krátkou odbočku do Muzea poslední žítkovské bohyně Irmy Gabrhelové. Je to asi půl kilometrová zacházka. Bohužel jsme se ale časově netrefili do termínu prohlídky, a čekat na další se nám moc nechtělo, a tak jsme se rozhodli, že se sem vydáme jindy a vrátili jsme se zpátky k rozcestníku. To se snad také nezapomeneme zastavit v prodejně ovčích sýru a občerstvení U Šusteků (mapu, jak se tam dostat, si můžete vyzvednout v informačním centru).

Trasa vede opět po asfaltové silnici, ale je docela příkrá. Došli jsme až k místnímu koupališti a po krátkém osvěžení z místního bufetu jsme pokračovali do Hrozenkova. Cesta už není značená a vede po asfaltové silnici, která kopíruje hlavní tah na Slovensko. Po dvou kilometrech jsme došli zpátky k autu.

Občerstvení na trase

  • Ralph’s Restaurant & Pub – na Žítkové naproti obecnímu úřadu
  • Odpočívadlo u Hajtmanů – zhruba v polovině trasy
  • Penzion Žítková
  • Koupaliště Starý Hrozenkov

Shrnutí

Upřímně musím říct, že naučná stezka nás absolutně nadchla. Co do nádhery krajiny, tak i množství srozumitelně podaných informací. Bohužel však byla velmi špatně značená. Co jsou platné nádherně vypracované informační tabule, když se k nim člověk nemůže dostat? Takže určitě doporučuji vzít si s sebou mobil s dobrým internetovým připojením a svou polohu a trasu sledovat v on-line mapě (třeba na Mapy.cz).

  • Trasa měří 12 kilometrů, celková délka při absolvování odboček je 23,1 km.
  • Trasa vede většinou po asfaltu, z části pak po nezpevněných polních a lesních cestách.
  • Trasa je vhodná pro horská kola

Pokud se vám článek líbil, budu ráda, když ho budete sdílet mezi své přátele a známé, kteří by také mohli chtít tuto krásnou trasu absolvovat.

Ženeva bez dětí a (skoro) zdarma
5 důvodů, proč se musím vrátit do Nyonu

Podobné články

4 komentáře. Nechte nové

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Prosím, vyplňte toto pole.
Prosím, vyplňte toto pole.
Zadejte prosím platnou emailovou adresu.

Menu