150 let pivovarnické historie: prohlídka Brauwelt Feldschlösschen v Rheinfeldenu

V kantonu Aargau, nedaleko Rheinfeldenu, stojí budova, kterou při jízdě po dálnici A3 prostě nemůžete minout. Už její název – Feldschlösschen – napovídá, že jde doslova o „zámeček na poli“. Romantizující architektura s věžičkami a zdobnými detaily působí spíš jako kulisa z pohádky než jako průmyslový areál. Při troše fantazie může připomenout českou Hlubokou nebo Nový Světlov.

Moje návštěva Brauwelt Feldschlösschen nebyla jen tak ledajaká. Tentokrát jsem sem totiž nepřijela „jen“ jako návštěvnice, ale pracovně – v roli tlumočnice pro skupinu hostů z Česka, kteří si prohlídku objednali. Přiznám se, že i když jsem se doma poctivě nabiflovala pivovarnická slovíčka (protože pojmy jako slad, mladina nebo spodní kvašení opravdu nepoužíváte každý den), byla to pro mě docela výzva. Nakonec mám ale pocit, že jsme to společně zvládli na jedničku a prohlídku jsem si i tak stihla užít.

Z toho, co mi z návštěvy utkvělo v hlavě – od historických sklepů přes moderní technologie až po zaslouženou degustaci na závěr – vám teď přináším malou reportáž.

Koně a tradice rozvozu piva

Prohlídka naší skupinky začínala u koní. Feldschlösschen je totiž jediným pivovarem ve Švýcarsku, který dodnes používá koňské spřežení k rozvozu piva svým zákazníkům. Ve stáji zde žije osm koní různého stáří, konkrétně belgických chladnokrevníků, tedy mohutných tažných koní, kteří váží až kolem 900 kilogramů (asi dvojnásobek toho, co váží „běžní koně“). Nejde o koně jezdecké – nikdy nejsou trénováni k osedlání, jejich úkolem je výhradně tah. Starají se o ně čtyři zkušení ošetřovatelé, kteří mají s těmito silnými chladnokrevníky dlouholeté zkušenosti. Koně pracují přibližně do 18 let a poté jsou „penzionováni“ na statek v pohoří Jura, kde tráví klidnější část svého života. Běžně se dožívají zhruba 25 let. Koňská spřežení vyrážejí dvakrát týdně do restaurací v okolí Rheinfeldenu a připomínají tak tradici, která tu přetrvává už 150 let.

Areál & historie

Další část prohlídky nás zavedla k velkému modelu celého areálu. Právě tady jsme si mohli udělat představu, jak je celý komplex rozsáhlý – od budov, kde se pivo stáčí do plechovek, až po okolní les, z jehož pramenů pochází voda pro výrobu piva. Volba místa výstavby pivovaru v roce 1876 nebyla náhodná. Kromě kvalitní vody sehrála klíčovou roli i železnice spojující Basilej a Curych. Strategická poloha umožnila efektivní distribuci už v 19. století – a dodnes má pivovar vlastní železniční přípojku přímo do areálu. Přibližně 60 % produkce se stále přepravuje po železnici, což je v dnešní době nejen logisticky výhodné, ale i udržitelné řešení. Společnost dnes nepůsobí jen v Rheinfeldenu, ale má další provozy například v kantonu Valais a také v Rhäzünsu, kde stáčí minerální vodu.

Zajímavým detailem byly i staré smaltované reklamní cedule, které ukazovaly, jak se značka prezentovala v minulosti. Mezi nimi se objevila i symbolická šesticípá hvězda. Dnes si ji možná spojujeme především s Davidovou hvězdou, její původ je však mnohem starší – sahá až do Mezopotámie a Babylonu, kde se pivo vařilo už před tisíci lety. Horní cíp symbolizoval božstvo, spodní obyčejný lid a zbývající čtyři cípy představovaly základní elementy důležité pro výrobu piva: oheň, vzduch, vodu a zemi. Dodnes je hvězda symbolem pivovarnického cechu a vyskytuje se na etiketách mnoha značek piv.

Z moderní historie jsme se dozvěděli, že kolem roku 2000 přešel pivovar pod dánskou skupinu Carlsberg, která dnes patří mezi největší pivovarnické koncerny světa. Globálně drží první příčku belgicko-americká skupina AB InBev, následovaná nizozemským Heinekenem a čínskou společností China Resources Snow Breweries. Carlsberg se dlouhodobě pohybuje hned za nimi.

Taky zazněla i zajímavá čísla k fungování celého pivovaru Feldschlösschen. Celá společnost má zhruba 1 200 zaměstnanců, z toho přibližně 600 pracuje přímo v areálu v Rheinfeldenu. Přesto jsme během prohlídky potkávali jen minimum lidí. Jak nám průvodkyně vysvětlila, většina zaměstnanců dnes pracuje „v zákulisí“ – jako kontroloři, technici a specialisté. Zatímco dříve šlo hlavně o lidi přímo na place, dnes jsou to často IT specialisté, kteří sledují senzory, data a automatizované procesy, aby celý provoz běžel hladce a bezchybně.

Krátký film

Z místnosti s modelem areálu jsme se přesunuli do další místnosti, kde nám byl promítnut krátký film o samotném vzniku společnosti, respektive o dvojici mužů, kteří za pivovarem stáli. Theophil Roniger byl vyučený pivovarník, zatímco Mathias Wüthrich byl statkář, který poskytl potřebné pozemky. Spojení řemeslného know-how a podnikatelské odvahy se ukázalo jako ideální kombinace.

Film připomněl, že cesta nebyla vždy jednoduchá. Pivovar přežil období, kdy byl například nedostatek ledu potřebného pro skladování piva, stejně jako složité časy válečných let. Právě schopnost inovovat a reagovat na měnící se podmínky ale vždy pomohla krizové období překonat.

Suroviny a základy výroby piva

Po historické části jsme se přesunuli k samotnému základu všeho – k surovinám, bez kterých by žádné pivo nevzniklo. Průvodkyně nám postupně představila čtyři klíčové elementy výroby. Tím úplně nejzásadnějším je voda, která tvoří více než 90 % výsledného nápoje.

Další základní surovinou je ječmen, respektive slad, který z něj vzniká. Ten tvoří jádro receptury a dodává pivu jeho tělo a charakter. Zajímavé bylo i to, že ječmen pochází z různých evropských zemí – například z Německa, Francie nebo Česka. Poté přišel na řadu chmel, často označovaný jako „duše piva“. Dozvěděli jsme se, že se používají výhradně samičí květy – chmelové šištice – a to buď v sušené podobě, nebo zpracované do pelet. Samotné chmelnice, kde se chmel pne do výšky sedmi až osmi metrů, prý patří k nejklidnějším místům vůbec.

Klíčovou složkou jsou samozřejmě kvasnice, bez kterých by se z mladiny nikdy nestalo pivo. Právě kvasnice přeměňují cukry na alkohol a oxid uhličitý. Zajímavostí bylo, že jedna kultura kvasnic se může použít až pro čtyři várky piva, než je nahrazena novou. A ani poté nepřijde nazmar – část se dále využívá například v kosmetickém průmyslu.

Historická výroba: varna & sklepy

Z návštěvnické části jsme se přesunuli přímo do výrobního provozu. První zastávkou byla historická varna s velkými měděnými kotli, z nichž některé pocházejí z roku 1909. Právě zde začíná samotný proces vaření piva.

Z varny jsme sestoupili do obrovského historického sklepa, kde kdysi probíhalo kvašení. Nacházely se zde otevřené kádě – velké „bazény“, ve kterých pivo kvasilo. Kvašení ale přinášelo i rizika. Při tomto procesu vzniká oxid uhličitý (CO₂), který je těžší než vzduch a může být životu nebezpečný. Proto byly ve sklepě průduchy pro přívod vzduchu a také jednoduchý, ale účinný bezpečnostní prvek – svíčka. Pokud její plamen zhasl, znamenalo to, že je v místnosti nedostatek kyslíku a je nutné ji okamžitě opustit.

Moderní výroba dnes

Dnes už se otevřené kádě nepoužívají. Kvašení probíhá v moderních, uzavřených tancích, které dosahují výšky až 18 metrů – což odpovídá délce jedné velryby, jak jsme si mohli přečíst na jedné z infografik. Celkem jich je v areálu 36 a právě zde se z mladiny stává pivo. Ročně zde vznikne přibližně 13 milionů litrů piva, ale jak nám bylo vysvětleno, ve Švýcarsku, ale i celosvětově spotřeba alkoholu klesá.

Oldtimery

Na závěr jsme vstoupili do místnosti, kde jsou vystaveny historické vozy z různých období, které dříve sloužily k rozvozu piva. U každého auta najdete cedulku ve stylu poznávací značky s rokem uvedení do provozu. O vozy se stará skupina nadšenců do oldtimerů, kteří – jak říkala průvodkyně – znají každý šroubek.

Nejde přitom jen o statickou výstavu. Některé vozy jsou dodnes plně funkční a pravidelně se objevují na festivalech a slavnostech, kde často slouží jako stylový mobilní bar. Jedním z nejzajímavějších exponátů je Fiat z roku 1914. Během první světové války sloužil italské armádě jako hasičský vůz – dnes už ale místo ohně „hasí“ spíše žízeň návštěvníků. Některé z těchto historických vozů si mohou zákazníci dokonce pronajmout pro vlastní akce.

Degustace – zasloužené finále

A pak už přišla ta část, na kterou se po všech schodech, sklepech a technických detailech těší většina návštěvníků – degustace. V degustační místnosti je k dispozici 25 různých piv na čepu, včetně nealkoholické varianty a minerální vody Rhäzünsen. Každý z nás dostal očipovaný podtácek, který fungoval jako vstupenka k ochutnávce. Celkový kredit odpovídal půl litru piva, přičemž jeden výdej z kohoutu byl nastaven maximálně na jednu deci. Díky tomu si člověk mohl vyzkoušet více druhů a ochutnat napříč stylem nebo si naopak dopřát větší množství svého favorita. Na závěr jsme obdrželi degustační skleničku jako milou památku na návštěvu.

Závěr

Návštěva Brauwelt je bezpochyby pořádná nálož informací – ale takových, které vás vtáhnou. Za mě je to místo, které stojí za návštěvu nejen pro milovníky piva, ale i pro ty, kteří mají rádi historii, technologie nebo jednoduše dobře vyprávěné příběhy. Je ale dobré počítat s tím, že prohlídka není bezbariérová – čeká vás hodně schodů a přechodů mezi budovami.

Letošní rok je navíc pro Feldschlösschen jubilejní – pivovar slaví 150 let od svého založení. V areálu už při naší návštěvě probíhaly přípravy na oslavy a během roku jsou naplánovány speciální akce, tematické prohlídky i další doprovodný program. Pokud tedy plánujete návštěvu, určitě se vyplatí podívat na oficiální webové stránky, kde najdete přehled všech jubilejních událostí.

Praktické informace k návštěvě

Brauwelt Feldschlösschen se nachází v Rheinfeldenu v kantonu Aargau a už z dálky ji nepřehlédnete – pivovar připomíná zámek stojící uprostřed krajiny v těsné blízkosti dálnice. Z dálnice A3 sjedete na výjezdu Rheinfelden-Ost a pak se budete držet ukazatelů ve směru Brauwelt. Před Brauwelt je k dispozici dostatek parkovacích míst.

Vzhledem k charakteru místa a následné degustaci bych rozhodně volila příjezd veřejnou dopravou: spojení je velmi dobré zejména z Basileje a Curychu, takže pivovar je ideálním cílem i na jednodenní výlet. Nejbližší vlaková stanice je Rheinfelden, odkud se k areálu Brauwelt dostanete příjemnou procházkou během několika minut. Vlaky z Basileje jezdí cca každých 15 minut a cesta trvá 12 – 19 minut (podle typu spoje), z Curychu jezdí vlaky každou půlhodinu a cesta trvá hodinu.

Navíc můžete využít nabídku SBB RailAway, která kombinuje cestu vlakem se zvýhodněným vstupem do návštěvnického centra.

Otevírací doba

Úterý až čtvrtek: 10:00 – 17:00, pátek a sobota: 10:00 – 19:00, neděle a svátky: 10:00 – 17:00. Otevírací dobu může občas ovlivnit sezóna nebo speciální akce — vždy je dobré zkontrolovat aktuální info předem.

Návštěvnické centrum s výstavou v prvním patře je otevřené během uvedených hodin a můžete sem přijít i bez rezervace — prohlídky se obvykle rezervují zvlášť.

Hned po příchodu potěší praktické zázemí – v areálu jsou k dispozici uzamykatelné skříňky, kam si můžete odložit batůžek nebo drobnosti. Pokud se ale chystáte na velkou prohlídku, zejména v chladnějším období, bundu si klidně nechte na sobě. Během návštěvy se totiž neustále přechází mezi vnitřními a venkovními prostory, chodí se nahoru a dolů po schodech, takže se člověk příjemně zahřeje. Dá se říct, že prohlídka funguje i jako lehké fitness cvičení – a o to víc si pak člověk zaslouží degustaci na závěr, jak nám neustále zdůrazňovala paní průvodkyně.

Vstupné / typy prohlídek

Návštěvu je dobré plánovat dopředu. V Brauwelt Feldschlösschen totiž existuje několik různých druhů prohlídek, které probíhají v pevně daných časech a které si můžete rezervovat podle toho, co chcete zažít a jak moc do hloubky se chcete ponořit do pivovarnického světa. V našem případě šlo o rezervovanou prohlídku pro skupinu s následnou degustací.

Klasická prohlídka

• Ideální pro jednotlivce nebo malé skupiny
• Trasa probíhá v předem stanovené dny a časech – úterý a středa – 14 hod., čtvrtek – 17 hod., sobota – 11 hod., neděle – 11 a 14 hod. Účast pouze po předchozí rezervaci a od 12 let. Maximální velikost skupiny při veřejných prohlídkách je 25 osob.
• Cena: CHF 25/os. včetně ochutnávky piva (od 16 let).
• V prohlídce se dozvíte základy pivovarnické výroby, historii pivovaru a zakončí se ochutnávkou piva.
• Prohlídka trvá zhruba 2–2 1/2 hodiny.

Zajímavou položku v nabídce prohlídek tvoří například someliérská prohlídka „Women Only“, kurz vaření piva nebo například populární Escape Room hra.

Jako památku na prohlídku si pak můžete pořídit nějaký suvenýr v přilehlém obchůdku. A že je z čeho vybírat!

Dobrá zpráva pro spontánní návštěvníky:
Návštěvnické centrum Brauwelt můžete navštívit i bez rezervované prohlídky. V přízemí najdete obchůdek se suvenýry a pivními specialitami, kde si můžete koupit pivo i netradiční výrobky z piva. A pokud vás zajímá historie pivovaru trochu víc do hloubky, rozhodně se vyplatí zajít do výstavní části v 1. patře. Tam najdete přehledné expozice o vzniku pivovaru, jeho vývoji, používaných surovinách i výrobních procesech – a to bez nutnosti objednané tour.