Wiriehorn s dětmi: geologická stezka a koloběžky v Naturparku Diemtigtal

Přiznám se, že geologie nikdy nepatřila mezi moje oblíbená témata. Když jsem se na gymnáziu rozhodovala, z jakých předmětů budu maturovat, chvíli mě lákal zeměpis. Bavilo mě učit se o státech, městech, kulturách a snít o cestách po světě. Jenže pak jsem zjistila, že součástí zkoušky nejsou jen mapy a zajímavosti o blízkých či vzdálených zemích, ale také geologie, horniny, vznik pohoří nebo například geomorfologie. A představa, že se budu učit o kamenech místo plánování návštěvy Empire State Building v New Yorku, mě tehdy od zeměpisu spolehlivě odradila.

O to větší bylo moje překvapení z geologické stezky okolo Wiriehornu. Ukázalo se, že geologie nemusí být jen suchá školní látka, ale může být fascinujícím příběhem krajiny, po které právě kráčíte. A pokud se sem vydáte ve správný čas, nečeká vás jen geologie. Během naší návštěvy rozkvétaly v Naturparku Diemtigtal horské louky plné divokých květin, takže jsme si kromě geologické exkurze užili i neplánovanou lekci z botaniky.

Geologická stezka okolo Wiriehornu

Geologická stezka okolo Wiriehornu měří přibližně 9,1 km a její absolvování zabere zhruba 3,5 hodiny čistého času. Kdo si chce trasu rozšířit o výstup na vrchol Wiriehorn (2304 m n. m.), musí počítat s dodatečnými 2 × 1,3 km a přibližně 1,5 hodinou navíc. Celková délka okruhu se pak prodlouží na 11,7 km.

Na každém z 18 zastavení se nachází informační tabule vysvětlující vznik zdejší krajiny, hornin, údolí, ledovcových útvarů nebo půdy. Na rozcestnících je značena číslem 322.

Praktické informace: parkování a lanovka na Wiriehorn

Výchozím bodem celé trasy je oblast Wiriehorn v Naturparku Diemtigtal, vzdálená příjemných 40 minut jízdy autem z Bernu po dálnici A6. Sjeďte na sjezd Zweisimmen, cca po 7 km odbočte vlevo směrem do Naturparku Diemtigtal. Zaparkovat přímo u dolní stanice lanovky. Parkoviště je placené a v době naší návštěvy stálo 5 CHF na celý den. Zaplatit lze pohodlně přes Twint, aplikaci Parking Pay nebo klasicky hotově v automatu.

Veřejnou dopravou: vlakem do stanice Oey-Diemtigen, odsud autobusem Postauto linky 250 do zastávky Riedli, Talstation Wiriehorn.

Nahoru jsme se vyvezli sedačkovou lanovkou. Pro držitele Magic Passu je jízda Wiriehornbahnen zahrnuta v ceně.

Jestli plánujete návrat do údolí na koloběžkách, stačí vám pouze jednosměrná jízdenka nahoru. Pokud nejste držitelem Magicpassu, stojí jednosměrná jízdenka pro dospělého 14 CHF, pro děti 6 CHF a děti do 6 let mají jízdu zdarma.

Na horní stanici lanovky si můžete půjčit klasické koloběžky (Trottinett) nebo větší terénní koloběžky (Monstertrotti). My jsme zvolili klasickou variantu, která na cestu do údolí naprosto stačila. Pronájem stojí 13 CHF za jednu jízdu, 22 CHF za dvě jízdy a 28 CHF za tři jízdy. Kdo preferuje robustnější Monstertrotti s většími koly, zaplatí 16 CHF za jednu jízdu, 26 CHF za dvě jízdy nebo 34 CHF za tři jízdy. Uvedené ceny platí pouze za pronájem koloběžky a nezahrnují jízdu lanovkou.

Geologická stezka krok za krokem

Po výstupu z lanovky nás nejprve čekal asi kilometr dlouhý úsek po asfaltové cestě. Tu sdílí turisté s bikery a koloběžkáři, kteří se po ní vracejí do údolí, takže je dobré dávat pozor zejména na děti. Po cestě jsme narazili i na stanoviště kratší tématické trasy pro menší děti, Schatzpfad, a tak dcerka musela zkontrolovat, co obsahuje.

Naštěstí asfalt netrvá dlouho. Brzy odbočíte na horskou stezku, která začne stoupat cik-cak vzhůru. Po úvodním stoupání se cesta napojí na široké horské louky v oblasti Bodeflue, po kterých budete stále stoupat do kopce. Tady jsme si naplno užívali nejen výhledy, ale i rozkvetlou horskou flóru. Pokud sem vyrazíte na začátku léta, čeká vás doslova přírodní botanická zahrada plná horských květin.

Po této části trasy se krajina začíná výrazně měnit. Jedno ze zastavení geologické stezky vysvětluje, proč zde dochází k častým sesuvům půdy. Dozvěděli jsme se, že kombinace strmých svahů, jemnozrnného podloží a vody způsobuje, že se některé části terénu neustále pomalu posunují.

U stanoviště Wirie jsme si dopřáli krátkou svačinovou pauzu, protože nás čekala další část výstupu. Krajina se zde opět proměňuje. Místy působí téměř měsíční krajina.

U rozcestníku číslo 9 je možné odbočit na samotný vrchol Wiriehorn (2304 m n. m.). Původně jsme tuto variantu zvažovali, ale protože se brzy mělo začít kazit počasí a v horách není radno riskovat, rozhodli jsme se pokračovat dál po okružní trase. Aspoň máme důvod se sem někdy vrátit.

Svišti, mokřady a horské louky

Následoval výstup do sedla, kde nás překvapily zbytky sněhu. Ještě větší radost nám ale udělali svišti. Několik jsme jich zahlédli přímo v okolí stezky a byl to bezpochyby jeden z vrcholů celého výletu.

Od stanoviště číslo 11 jsme se dostali do nejvyšší části okruhu a odtud už následovalo převážně klesání. Místy je poměrně prudké, takže bych určitě doporučila turistické hole pro větší bezpečnost.

Postupně jsme sestoupili zase jakoby do úplně jiného. Suché kamenité svahy vystřídaly mokřady a vlhké louky. Stanoviště číslo 12 je věnováno místnímu rašeliništi (Flachmoor). Popisek v brožurce vysvětluje, že voda zde nemá kam odtékat, půda zůstává trvale podmáčená a postupně se vytváří vrstva rašeliny. Díky tomu zde rostou rostliny, které byste v běžné horské louce nenašli.

Krátce poté jsme dorazili ke stanovišti věnovanému pálení vápna. Přiznám se, že právě tohle bylo jedno z míst, které mě překvapilo nejvíc. Ještě před více než 200 lety zde stála vápenka, ve které se vypaloval vápenec. Vzniklé vápno se následně používalo k výrobě malty pro stavbu horských chalup a dalších staveb v regionu.

Od tohoto místa už nás čekalo převážně klesání. Najednou jsem poznávala místa, kudy jsme v minulosti sjížděli na lyžích. Trasa vede částečně podél sjezdovek a přes oblast Schwarzenberg jsme dorazili k horské restauraci, odkud už zbývá přibližně deset minut pohodlné chůze po asfaltové cestě zpět k výchozímu bodu u horní stanice lanovky v Nüegg. Tím ale náš den na Wiriehornu ještě zdaleka nekončil.

Koloběžkou do údolí

Místo cesty lanovkou dolů jsme si půjčili koloběžky a čekal nás zhruba šest kilometrů dlouhý sjezd do údolí. Dokonalá tečka za dnem stráveným v Naturparku Diemtigtal.

Doporučení na závěr

Pokud se na trasu vydáte, doporučuji pevnou turistickou obuv a turistické hole. Zejména sestup od nejvyšší části okruhu může být za mokra poměrně prudký a kluzký. Po dešti bych na trasu vyrážela jen s dostatečnou opatrností.
Pokud se na Wiriehorn chcete vydat s menšími dětmi, doporučuji pro začátek nenáročnou cca 2,5 km dlouhou hádankovou trasu „Schatzpfad„
Oblast Wiriehorn je velmi dobře známá mezi bikery, mají tady své sjezdy.
A pokud cestujete s dětmi, rozhodně doporučuji zakončit den stejně jako my – sjezdem na koloběžkách zpět do údolí. Šest kilometrů dlouhá trasa je skvělou odměnou po absolvovaném okruhu a pro naše děti se stala jedním z největších zážitků celého dne.