Je možné, aby člověk zapomněl, co ho učili celý jeden školní rok, celou první třídu? Nedávno jsem někde četla, že prý se nezapomíná jízda na kole a sex. Ale jak je to s psaním? Ne, nemyslím tím zuřivé ťukání do klávesnice, ale prosté tvoření slov tužkou nebo perem na kus papíru!
Jsem zvyklá mít permanentně zapnutý notebook a jakmile mě napadne myšlenka – šup s ní do Wordu, abych ji náhodou nezapomněla a mohla ji třeba někdy použít. Minulý týden se mi ale přihodila věc, která je pro většinu dnešní populace žijící v digitálním věku doslova noční můrou: odešel mi počítač! Teda nenarostly mu nožičky a neodkráčel do Věčných lovišť! Jen se prostě rozhodl, že mě nepustí do Windows, to znamená i do Wordu.
Co si pak má při tomto neštěstí počít člověk, který je zvyklý své myšlenky pouštět do virtuálního prostoru? Teď jsem okolnostmi nucena psát své poznámky na papír. Takže zpátky na stromy – pěkně tužku do ruky a hurá na to! A ejhle, ono to psaní najednou není tak snadné! Žádné Ctrl+C, Ctrl+V, Delete a podobně. Najednou zjišťuji, že své poznámky po sobě jaksi nemůžu přečíst, jednotlivá písmenka se mi slévají do podivných klikyháků, samé šipky, hvězdičky, souvislost textu se mi ztrácí…Pomoc! Kde je ten krasopis, který jsem tak pečlivě drtila v počátcích své školní docházky? Jaksi se vytratil rychlostí toku mých myšlenek!:(
Ach můj drahý notebooku, slib mi, že mě nadobro neopustíš!!!
