V předvánočním shonu bohužel není moc času na tvůrčí invenci, tedy ani na psaní příspěvků do blogu. Proto se s Vámi ráda podělím o jeden starší článek, který jsem napsala pro odborný magazín HR forum. Myslím, že dané téma je i po necelých třech letech stále aktuální:
Obě vyústění jsou svým způsobem extrémní… ovšem co udělat, aby nenastala druhá situace? Klíčovými slovy jsou v tomto případě komunikace a motivace. A to nejen na úrovni společnosti, ale také na úrovni oddělení, od liniových manažerů. Firma by měla mít se zaměstnanci komunikovat otevřeně, nevyzdvihovat jen „specifické“ populace, ale vzít v úvahu to, že pro ni pracují i „standardní“ zaměstnanci, kterým je také třeba věnovat pozornost. Mnozí možná namítnou, že v době krize nejsou finance na to, aby si firma mohla dovolit rozsáhlé programy benefitů pro všechny. Motivace však nespočívá jen v nich. A jsme zpět u komunikace. Manažera přece nic nestojí, aby Františka pochválil za to, že jde Pepíkovi příkladem nebo že zaskočí Marušku. V české kotlině bohužel ještě není zvykem využívat tohoto motivačního nástroje. Nebo se mýlím? A jak je to u vás? Co děláte pro „své“ Františky?