5 důvodů, proč nikdy nebudu úspěšná travel blogerka

Mrkněte se znova na úvodní fotku, a asi vám to bude hned jasné 😀 A pokud ne, tak na řádcích níže rozeberu těchto 5 důvodů trošku podrobněji. Zároveň se tímto článkem se tak trochu vracím k formátu, kterým byl tento blog ze začátku – vlastnímu deníku a zaznamenávání rádoby vtipných a trefných postřehů. A proč jsem vlastně tento styl psaní opustila? No protože jsem chtěla být slavná a úspěšná travel blogerka!

Ale i přes veškerou (marnou) snahu vím, že jí nikdy nebudu a taky jsem postupem času přišla na důvody proč.

1. Můj blog je “kočkopes”

I když jsem si podle všech blogerských pouček našla téma blogu, kterého se držím (tedy už žádné cestování po Švýcarsku smíchané s tvořením – od toho mám svůj druhý blog), tak držet se poučky č.2, tedy najít si své “publikum”, jde docela těžko. Tím, že blog píšu ve třech jazycích jsem si na sebe trošku upletla bič. Nejen tím, že napsat jeden článek zabere logicky 3x víc času než napsat jeden. Ale celkově dá hodně práce snažit se růst (rozumějte získávat followery, lajky, srdíčka, potlapkání po zádech a kdoví co ještě) na třech jazykových frontách. Ale samozřejmě si za to můžu jedině já sama 🙂

2. Nemám na to čas

Přestože od spousty lidí slýchávám: “já tě obdivuju, kde na to blogování bereš čas, když máš tři děti”, tak pravdou je, že já toho času tolik nemám, abych mohla dělat všechno, co je potřeba k tomu mít úspěšný travel blog (a že toho není zrovna málo).

Psaní blogu miluju a chtěla bych jím trávit každou volnou chvilku. Ale to nejde. Mám domácnost, manžela a tři děti, které samozřejmě taky miluju a se kterými bych chtěla smysluplně trávit čas (no dobře, někdy bych se ráda někam třeba na týden odstěhovala, abych mohla hodit “na papír” všechny myšlenky, co mám v hlavě, ale to prostě a jednoduše nejde).

Někdo by mohl namítnout, že čas na to, co nás baví, se dá najít vždycky. No jasně že jo, je to vždycky jen o prioritách 🙂

3. Nemám tzv. “Instagram husband”

Pokud vám tento termín nic neříká, ráda ho osvětlím. To je drahá polovička, která za vámi běhá s foťákem nebo mobilem, a fotí vás v těch nejlepších pózách na těch nejlepších místech. A vy mezi těmi všemi úsměvy do objektivu ho skrze zuby komandujete, v jakém úhlu vás má ještě vyfotit. A jelikož se vizuální stránka blogování v posledních letech přesunula na Instagram, podle toho dostal tento nový “živočišný druh” své jméno. Mít takového “Instagram husband” je nutnost, pokud nemáte peníze najmout si vlastního fotografa. Možná vám to líp osvětlí toto video. (Mmch. doteď mě mrzí, že jsem jako názornou ukázku necvakla tu holku s klukem, co takhle trdlovali v uličkách Alberobella před pobavenými zraky německých důchodců).

Můj manžel ví, že píšu blog, dělám a upravuju fotky na blog, semtam mi edituje mé články z kategorie “ze života ve Švýcarsku“, ale jinak je světem sociálních médií naprosto nepolíbený. Nemá ani Facebook, ani Instagram. Takže když jsem si mu před časem stěžovala, že obě sociální sítě změnily algoritmus a v důsledku toho se mé příspěvky vůbec nemusí zobrazit těm, co mě sledují, vůbec nechápal, o čem mluvím.

Ale co, já mu rozumím. Když se mi on někdy svěřuje s tím, co dělá v práci, taky stejně vždycky nerozumím tomu, co mi všechno povídá. On má svůj obor, ve kterém je specialista a já se nepoženu do toho, abych mu pomáhala zpracovávat analýzy a rozpočty.

Mmch. takto to dopadá, když mě fotí manžel. Ladné pózy? Pche, zapomeňte! On mě radši nepozorovaně vyfotí, když se potřebuju poškrábat na noze 😀

5-reasons-why-I-will-never-be-a-successful-travel-blogge

4. Nemám profi vybavení

Docela dlouho mi trvalo, než jsem pochopila, že fotky z MÉHO mobilu na blog nestačí. Proto jsem se loni po dlouhém rozhodování odhodlala k investici a pořídila si foťák, “bezzrcadlovku”. Tedy není to žádný profesionální stroj, ale k mým účelům bohatě stačí. Jenže nejsem žádný profi fotograf. Netahám s sebou na naše výšlapy selfie tyčku, stativ a objektiv typu “dělo” a na dovolené s sebou nevozím dron.

Vím, že kdybych si všechny tyhle nezbytné věci pro profi fotografy pořídila, trochu by mě to přiblížilo úspěšným travel blogerům s velmi kvalitními fotkami. ALE!

Už tak se mi stává, že naše výlety a dovolené trávím za displejem foťáku, pár metrů před/za/vedle mojí tlupy, místo abych byla S NIMI a užívala si, jak pozorují třeba hlemýždě na cestě. A čím dál tím víc mě to začíná štvát.

5. Neumím se prodat ani doprošovat

Mám sice spoustu vlastností, ale rozhodně mezi nepatří propagace sama sebe. Já jsem spíš ten typ, co sedí tiše v koutku a modlí se a čeká, než si ho někdo všimne. Já vím, že je to úplně v protikladu toho, jak bych měla vystupovat, ale já to prostě neumím.

Nemám v sobě tu patřičnou míru drzosti, abych sedla k počítači a s klidnou myslí napsala mail s nabídkou spolupráce. Navíc mám panickou hrůzu z toho, že by můj mail mohl někde kolovat po internetu s komentáři o “novodobích žebrácích, co by si raději měli najít poctivou práci”, jak se stalo v nedávné (i v médiích hodně probírané) kauze jednoho influencera a filipínského hoteliéra.

Nechci, aby tento článek vyzněl jako nějaká sebelítostivá lamentace. To vážně ne. Prostě jsou to fakta, se kterými jsem se smířila. A jsem spokojená tam, kde jsem. Kdyby mi někdo před pár lety řekl, že budu tam, kde jsem teď, nevěřila bych mu.

Mám svůj malý blogerský mikrosvět, podařilo se mi dosáhnout větších či malých úspěchů, jejichž význam je důležitý tak maximálně pro mě nebo “mou” blogerskou komunitu. Ale to mi ke štěstí stačí.

Turistika s dětmi: Emmentaler Bauernlehrpfad
Vyzkoušeno: Interaktivní muzeum miniatur “Mys Ämmital” v Burgdorfu

Podobné články

7 komentářů. Nechte nové

  • Mariana ARI Drobná
    14.6.2019 15:16

    Moc hezky napsaný článek.
    ad.1) Psát blog ve třech jazycích? Tomu se tedy říká výzva. Nedovedu si ani představit kolik času a práce s tím máš. Logicky ale chápu, že daleko víc, než třeba já, která prostě píše jen česky.

    ad.2) Jak říkáš, je to i o prioritách, ale upřímně co spíš slýchám je, že jakmile má žena děti a manžela, tak už jen to že “lítá” kolem nich + domácnosti + chodí samozřejmě do práce, je dost náročné a mnohé jsou “hotové” už z toho, takže to, že “stíháš” se 3 dětmi aspoň občas sem tam něco napsat je podle mě obrovský úspěch.

    ad.3) Ano, tohle je taky docela “důležitá” položka. Úplně ukázkově to člověk vidí třeba u Petry Lovely Hair, kdy Míra je vášnivý fotograf, takže se Peťa opravdu nedostatku fotek svojí osoby bát nemusí.
    Osobně mám blog i fotak opravdu krátce (asi měsíc?), ale těší mě, že přítel jeví nadšení z focení. Nedělám si iluze, že by za mnou “běhal jak pejsek a nechával se buzerovat”, a anibych to popravdě nechtěla, ale když udělá občas pár fotek, vůbec se zlobit nebudu.

    ad.4) Tohle je tak trochu dvousečné. Profi vybavení dělá nádherné fotky (když s tím člověk umí), ale člověk pak “musí” vše tahat – což mě by osobně dost štvalo . a hlavně bych řekla, že se pak mohem víc soustředí na to, aby něco nafotil a dával si na techniku pozor, než aby si užil třeba dovolenou. Natož jak píšeš, když vyrazíš s rodinou, tak chceš být s rodinou – děti rostou jako z vody a ten čas nikdo nevrátí.

    ad.5) Tenhle bod celkem chápu. Osobně jsem toho názoru, že pokud je člověk dobrý, tak si ho případná spolupráce (firma) najde sama a zaslouženě.

    Je správné, že si s tím tak spokojená. Protože to je nejdůležitější. A vůbec to nevyznívá sebelítostně. Spíš jen rekapituluješ a obhajuješ to, jak to máš a jak ses rozhodla. 🙂

    Měj se hezky…
    …ARI
    Ariino šeptání do větru

    Odpovědět
  • Tereza, bohousakarel.blogspot.com
    15.6.2019 13:47

    Mám to stejně! Prodat se neumím,manžel,co mě kdysi balil na to,že je vášnivý fotograf mi většinou žádnou fotku taky neudělá a když tak jednu a ta je vážně prémiová 😂 Ale jako vzpomínka to prostě jednou bude super! Jestli nám to teda ty internety třeba nesmažou! 😜 Takže vydržet a psát,i když to skoro nikdo nebude číst!!

    Odpovědět
  • Hani, velmi zajímavý a pro mě (blogerstvím nepolíbenou) i velmi poučný článek. Nikdy jsem nad faktory úspěšnosti blogerů nepřemýšlela a jak tak koukám, je to řemeslo jako každé jiné. Chce to své…
    O to víc chápu a souhlasím s tvými postřehy.
    Nedávno jsem byla na pár dní v Římě a vyděsilo mě, kolik lidí se věnuje focení úžasných snímků. Už je to skoro na úrovni “nemáš fotku na Insta, nebyl jsi tam”. Ale přitom se vsadím, že polovina lidí si nevšimla spousty zajímavých a hezkých věcí okolo. Přece mají fotku, tak co by tam ještě dělali…
    Myslím, že jednou se tímhle “albem” budeš moc ráda probírat a pokud to pomůže ještě někomu dalšímu, tak taky fajn! 🙂 Jde přece o to, aby ti to víc dávalo než bralo!
    Držím tedy palečky na další psaní, ale určitě se tím nestresuj. To zato nestojí. 😉

    Odpovědět
    • Madli, jsem moc ráda, že i když jsi “mimo obor”, tak jsi pochopila, co chci říct 😉

      Odpovědět
  • […] ani ne před měsícem. Vzpomínáte, jak jsem si ve svém článku na blogu postěžovala, že ze mě nikdy nebude úspěšná travel blogerka? Tak si představte, že někdo ho vzal jako bernou minci k tomu, že se rozhodl se mnou nenavázat […]

    Odpovědět

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Prosím, vyplňte toto pole.
Prosím, vyplňte toto pole.
Zadejte prosím platnou emailovou adresu.

Menu