Přichází léto a někdy docela těžké přinutit se k nějakému výšlapu. „Zase bude vedro…“ nebo „Má to vůbec smysl v tomhle horku?“. Moje odpověď zní: „No samozřejmě, že má!“ Protože co tak vyrazit na krátkou túru už brzy ráno, kdy ještě sluníčko tolik nepálí, a pak se zchladit někde u vody – třeba rovnou v průzračném Thunském jezeře? Nezní to lákavě? Přesně takový zážitek nabízí výšlap k Panoramabrücke Leissigen. Je to ideální krátký výlet s velkým wow efektem – krásné výhledy, trochu adrenalinu, a přitom zvládnutelné i s dětmi. A na závěr můžete na jedno z mnoha koupališt podél Thunersee.
Jak se tam dostat
Výchozím bodem je vlakové nádraží Leissigen (BLS linka Spiez–Interlaken). Parkování: naproti nádraží je k dispozici 6 bezplatných parkovacích míst. Další parkovací místa najdete v blízkosti místního obchodu Volg (který má mimochodem otevřeno i v neděli, což je naprostá pecka).
Začátek trasy
Z nádraží se vydáte do středu obce a odsud budete sledovat rozcestník „Hängebrücke“. Kousek nad obcí vás čeká vyhlídková lavička, kde se můžete psychicky připravit na další stoupání, které máte před sebou.
Budete stoupat po úzké lesní cestě, přes schody a přes kořeny a nakonec přes pastvinu. Na necelém kilometru vás čeká převýšení zhruba 250 metrů. Docela krpál, takže buďte připraveni na to, že děti můžou lehce protestovat.
U této stavby (asi seník?) budete mít to nejhorší za sebou. Je tady další lavička, kde si můžete odpočinout a vychutnat si výhledy.
Panoramabrücke Leissigen
Visutý most, který je součástí Panorama-Rundweg Thunersee je140 metrů dlouhý a je zavěšený 60 metrů nad roklí potoka Spissibach. Procházka po mostě je sama o sobě „zajímavým“ zážitkem. Most se při každém kroku mírně houpe, takže na to buďte připraveni! Pokud překonáte svůj strach, otevřou se vám krásné výhledy na Thunské jezero. Bohužel výhled trochu kazí vysokonapěťové vedení, které vede přes údolí.
Meilisalp
Když přejdete most, budete pokračovat ve směru na Meielisalp. Budet klesat po široké štěrkové cestě, která se záhy změní na asfaltovou. Zhruba po kilometru přijdete k hotelu a restauraci Meielisalp.
Podle původní trasy, kterou jsem našla na internetu, byste měli pokračovat podél restaurace a došli byste Hodler-Gedenkstätte, tedy památníku na počest Ferdinanda Hodlera. Což byl švýcarský malíř, jeden z nejvýznamnějších představitelů symbolismu a secesního stylu ve Švýcarsku i v celé Evropě. Na památníku by měla být pamětní deska připomínající, že právě zde Ferdinand Hodler rád maloval a čerpal inspiraci. Výhledy na Thunské jezero a okolní vrcholky totiž patří mezi typické motivy jeho krajinomalby. Jenže my jsme odbočku jaksi minuli a pokračovali jsme dál po asfaltové cestě (a tak si výšlap cca o 800 metrů prodloužili). Ale nevadilo nám to, protože jsme si užívali hezké výhledy. Nejen na Thunské jezero, ale dál na Interlaken a Harder Kulm. A pak jsme se napojili na původní trasu.
Vzpomínáte na fotku horského potůčku s dřevěným mostem? Tak právě v jeho nižší části je vybudovaná takováto hráz. Připomenutí toho, že i nevinně zurčící potůčky se při jarním tání umí proměnit v divoký proud, který s sebou nese nejen vodu, ale i kamení a kusy stromů. Dál trasa pokračuje vesnicí až zpět k nádraží.
Shrnutí
- Trasa měří 5,6 km a cca 1,5–2 hodiny podle tempa a zastávek.
- Není vhodná pro kočárek
- Trasa je otevřená celoročně, ale přecházení mostu se nedoporučuje za deště nebo když nasněží.
- Pro počáteční stoupání doporučuji vzít s sebou turistické hůlky. A dobré boty.
