Když už jsme byli na pár dní v Praze, nechali jsme se zlákat mediální masáží dětského kanálu Déčko, a s kamarádkou a dětmi vyrazili na výstavu “Večerníček slaví 50 let”, kterou připravila Česká televize.
![]() |
Podoba Večerníčku od Radka Pilaře |
Už při výstupu z metra na Malostranské jsem měla chuť se
otočit a vrátit se domů, jelikož jsem málem padla do mdlob při pohledu dlouhou frontu. Ta
se kroutila od Valdštejnské jízdárny a slibovala, že si v ní pěkně
postojíme. Z předpokládaného – jak se později ukázalo velmi
optimistického – odhadu maximálně třiceti minut se nakonec stala víc jak
hodina čekání na vstupenku. A to byl všední den – jak asi dlouhá musí být fronta o víkendu?! Naštěstí bylo vcelku příjemné počasí – nedokážu si představit,
že by byly tropické vedra jako týden předtím.
otočit a vrátit se domů, jelikož jsem málem padla do mdlob při pohledu dlouhou frontu. Ta
se kroutila od Valdštejnské jízdárny a slibovala, že si v ní pěkně
postojíme. Z předpokládaného – jak se později ukázalo velmi
optimistického – odhadu maximálně třiceti minut se nakonec stala víc jak
hodina čekání na vstupenku. A to byl všední den – jak asi dlouhá musí být fronta o víkendu?! Naštěstí bylo vcelku příjemné počasí – nedokážu si představit,
že by byly tropické vedra jako týden předtím.
Když jsme se konečně
posunuli aspoň do vestibulu Valdštejnské jízdárny, zjistili jsme, kde je asi zádrhel čekání:
fungovala totiž jen jedna pokladna! Navíc ruch zde byl tak velký, že říct si
o vstupné v požadované podobě (dva dospělí, dítě nad 6 let a dvě děti do šesti let) vyžadovalo několikeré opakování, než paní
pokladní uslyšela, co že to vlastně chceme.
posunuli aspoň do vestibulu Valdštejnské jízdárny, zjistili jsme, kde je asi zádrhel čekání:
fungovala totiž jen jedna pokladna! Navíc ruch zde byl tak velký, že říct si
o vstupné v požadované podobě (dva dospělí, dítě nad 6 let a dvě děti do šesti let) vyžadovalo několikeré opakování, než paní
pokladní uslyšela, co že to vlastně chceme.
![](https://www.ourswissexperience.com//domains/adinajustina.com/wp-content/uploads/2015/08/VeC48DernC3ADC48DekslavC3AD5028329.jpg)
Vstupem dovnitř jsme se dostali do kouzelného světa večerníčků a na útrapy čekání dočista zapomněli. Člověk nevěděl, kam se dívat dřív. Hlavní prioritou tedy bylo spíš sledovat ratolesti, které měly tendenci rozprchnout se každý na jinou stranu ke svému animovanému oblíbenci. A že jich tady bylo požehnaně! Děti si mohly vyzkoušet hýbat s loutkami Spejbla a Hurvínka, obléct se do kostýmu Křemílka, vlézt do klobouku kouzelníka Pokustóna, schovat se do boudy Maxipsa Fíka, anebo zatelefonovat si utrženým sluchátkem Macha a Šebestové.
![](https://www.ourswissexperience.com//domains/adinajustina.com/wp-content/uploads/2015/08/VeC48DernC3ADC48DekslavC3AD5028629.jpg)
![](https://www.ourswissexperience.com//domains/adinajustina.com/wp-content/uploads/2015/08/VeC48DernC3ADC48DekslavC3AD5028229.jpg)
![](https://www.ourswissexperience.com//domains/adinajustina.com/wp-content/uploads/2015/08/VeC48DernC3ADC48DekslavC3AD5028429.jpg)
Na druhou stranu mě na první části výstavy docela mrzelo zbytečné množství
piktogramů s nápisem “Nesahat” a přísné pohledy všudypřítomných pánů a
dam z ostrahy, které dodržování těchto zákazů pečlivě hlídali. Takže interaktivní výstava zase tak interaktivní nebyla. Ale možná děti to tak nevnímaly, kdo ví. Je pravda, že je prosklené vitríny s loutkami Žížaláků nebo Jáji a Páji zase tak moc nezajímaly.
piktogramů s nápisem “Nesahat” a přísné pohledy všudypřítomných pánů a
dam z ostrahy, které dodržování těchto zákazů pečlivě hlídali. Takže interaktivní výstava zase tak interaktivní nebyla. Ale možná děti to tak nevnímaly, kdo ví. Je pravda, že je prosklené vitríny s loutkami Žížaláků nebo Jáji a Páji zase tak moc nezajímaly.
![](https://www.ourswissexperience.com//domains/adinajustina.com/wp-content/uploads/2015/08/VeC48DernC3ADC48DekslavC3AD5028529.jpg)
Chvilku odpočinku (jak pro děti, ale hlavně pro rodiče), nabídla projekce večerníčků na konci výstavního sálu. Všichni tak nabrali síly, aby vyšlápli pár schodů do patra a mohli obdivovat interiér Trautenberkovy chalupy a Krakonošovu zahrádku. A pokud jim síly vydržely, mohli vyrazit na druhou část výstavy, která se koná v Muzeu Kampa.
Dle mého názoru tato část výstavy není pro děti tak zajímavá jako ta první. Tvoří ji vesměs panely, které návštěvníkům přibližují informace o tvůrcích Večerníčků a o tom, jak animovaný seriál výtvarně vzniká. Děti si pak aspoň mohly vytvořit Večerníčkovu čepici a vyfotit se s ní na typicky modrém pozadí, které znají z obrazovky.
![]() |
Ukázka návrhu příběhů o Krtkovi |
![](https://www.ourswissexperience.com//domains/adinajustina.com/wp-content/uploads/2015/08/VeC48DernC3ADC48DekslavC3AD5028929.jpg)
Pokud bych tedy měla shrnout naše dojmy, tak celkově se nám výstava líbila a doporučuji ji. Avšak s jedním tipem na závěr: pokud se chcete vyhnout čekání ve frontě, navštivte nejdřív Muzeum Kampa, a potom s platnou vstupenkou a bez čekání přejděte do Valdštejnské jízdárny!