V horkých dnech jsou nejlepší výšlapy k vodě, kde se člověk může osvěžit, nebo mezi skalami, kde masivy poskytují vítaný stín a horské potoky zurčí v soutěskách. Přesně na takový výlet jsem se jednoho letního dne vydala do pohoří Jura. Ale řeknu vám – zpotila jsem se víc než kdybych ležela na dece u koupaliště. Čekalo mě sice příjemné šero lesa a zurčící potok, ale také pořádné stoupání s převýšením okolo 500 metrů. Však co bych pro krásné výhledy a trochu toho dobrodružství v zapomenutém koutu Jury neudělala, že?
Twannbachschlucht, Taubenlochschlucht, Teufelsschlucht…ti z vás, kteří trošku prošlapali pohoří Jura, určitě tyto soutěsky znají. Ale ani já jsem donedávna netušila o existenci soutěsky Gore Virat. O tom, jak je turistům skrytá, svědčí i to, že během nedělního odpoledne, kdy jsem tudy svůj výšlap podnikla, jsem potkala jen pár „spoluturistů“, které bych spočítala na prstech jedné ruky. A to bylo počasí jako stvořené k výletům! V takové chvíli si člověk uvědomí, že pohoří Jura stále skrývá místa, která působí jako malé tajné klenoty.
Jak se tam dostat
Vlakem: Tuto okružní trasu jde začít jak ve vesnici Crémines, anebo v sousední Corcelles, v obou najdete malá vlaková nádraží.
Autem: Vzhledem k tomu, že v době mého výletu probíhala výluka vlaků (vlaky byly ale samozřejmě nahrazeny autobusy), zvolila jsem příjezd autem. Z Bernu i Basileje jsou obě vesnice vzdálené zhruba hodinu, z Curychu hodinu a půl. Zaparkovala jsem v Crémines za místní školou (zdarma).
Trasa
Vyšla jsem z Crémines a vydala se po žluté značce směrem do Corcelles. U místní administrativní budovy jsem zabočila doleva a vydala se po polní cestě směrem k lesu.
Pak jsem vstoupila do stínu lesa, ale místo vítaného chládku přišlo stoupání a pocení. Dřevěné a přírodní schody trošku usnadňovaly strmý výstup. Zhruba v půli soutěsky vás čeká dřevěný most a krásný vodopád klesající po skále.
Cesta dál stoupá úzkými cik cak pěšinkami a doprovází vás zurčení potoka, který je tak křišťálově čistý, že by se člověk nebál se z něho napít (já jsem si aspoň namočila šátek pro osvěžení 🙂 ).
Jestli vám nebude kapat pot do očí, určitě si všimnete úžasné krajiny – tak nějak si přestavuju Hobitín 🙂
Vyhlídka
Větší pauzu si určitě žádá vyhlídkové místo. A to nejen proto, že výhledy jsou odsud opravdu moc hezké, ale taky proto, že je tady několik dřevěných stolů a také velké ohniště.
Pak už cesta konečně klesá a kromě výhledů, které sem tam vykouknou mezi stromy, se můžete dozvědět něco o místní fauně a floře.
Cesta klesá cik cak a když se dostanete k místu, kde je vyhlídková lavička, nezapomeňte odbočit doprava. Je to opravdu nenápadná odbočka. Trasa dál pak kousek vede přes pastvinu – pokud na ní budou krávy, buďte opatrní a krávy nijak nedrážděte nebo nepokoušejte se je hladit. Pak se opět dostanete na širokou polní cestu, která vás zavede do Crémines.
Shrnutí
- Trasa je 7,6 km dlouhá a není vhoná pro kočárek.
- Pokud jste přijeli do Crémines vlakem, na rozcestníku před vesnicí zabočíte doprava. Já jsem si cestu trochu zkrátila, protože jak jsem psala, parkovala jsem v centru obce.
