Švýcarské muzeum nevidomých v Zollikofenu: jaké je to vidět svět jinýma očima?

V tomto článku bych s vámi ráda podělila ne o klasický tip na výlet, ale o zážitek, který mě přiměl přemýšlet a podívat se na svět trochu jinýma očima. Nebo možná lépe řečeno – zkusit ho vnímat i bez nich. Díky firemnímu předvánočnímu výletu jsem se dostala na místo, které možná není na seznamu nejznámějších turistických atrakcí Švýcarska, ale rozhodně stojí za pozornost. Měla jsem možnost navštívit Švýcarské muzeum nevidomých (Das Schweizerische Blindenmuseum – anders sehen) v Zollikofenu nedaleko Bernu. Muzeum se nachází přímo v areálu školy pro nevidomé a slabozraké děti a mládež a nabízí něco trochu jiného než klasické muzejní expozice. Tady totiž nejde jen o to, co uvidíte. Právě naopak. Jde o to, co dokážete vnímat, když se na svůj zrak nemůžete spolehnout.

Švýcarské muzeum nevidomých v Zollikofenu

Muzeum se nachází v obci Zollikofen, jen několik kilometrů severně od Bernu. Je součástí areálu Blindenschule Zollikofen, školy pro děti a mládež se zrakovým postižením. Zakladatelem Švýcarského muzea nevidomých byl Theodor Staub (1864–1960). Jeho sbírka v roce 1961 přešla do Zollikofenu a stala se základem dnešní expozice. V roce 2012 byla otevřena výstava anders sehen, na kterou navázalo nové muzeum. Nový pavilon byl dokončen koncem roku 2020, ale kvůli pandemii byl slavnostně otevřen až v červnu 2021. Už v roce 2022 získalo muzeum prestižní evropské ocenění Special Commendation v rámci European Museum of the Year Award. Porota ocenila především inovativní a inkluzivní přístup k prezentaci dvousetleté historie vzdělávání nevidomých.

Na rozdíl od většiny muzeí sem ale nemůžete přijít kdykoliv. Muzeum otevírá veřejnosti pouze ve vybraných termínech a skupinové návštěvy, komentované prohlídky či workshopy je možné rezervovat předem.

Kde muzeum najdete a jak se tam dostat?

Adresa: Höheweg 10, 3052 Zollikofen. Přímo u muzea se nachází také bezbariérové parkoviště. Veřejnou dopravou: z Bernu se můžete vydat vlakem do stanice Zollikofen a z nádraží pokračovat autobusem 106 na zastávku Zollikofen, Blindenschule. Od zastávky autobusu je to k muzeu přibližně 200 metrů. Pokud se chcete projít nebo vám ujel autobus, svižnou procházkou jste z nádraží u muzea za necelých 15 minut.

Prohlídka muzea: Čtyři místnosti, čtyři různé zážitky

Samotné muzeum není nijak velké. Když do něj vstoupíte, možná vás překvapí, jak jednoduše je celý prostor koncipován. Za vstupní halou následují čtyři hlavní části: foyer, temná místnost, stálá expozice a ateliér. Při vstupu dostanete tablet se sluchátky, který vás provede expozicí.

Foyer

Foyer je schválně celé laděné do tlumených odstínů šedé s úmyslem, aby jednotlivé kontury a kontrasty ustoupily do pozadí, aby si návštěvníci začali uvědomovat, jak důležitou roli hrají barvy a světlo při našem každodenním vnímání prostoru. Ve foyer se nachází šest videoportrétů lidí se zrakovým postižením. Prostřednictvím jejich osobních příběhů se seznamujete s tím, jak vypadá jejich každodenní život, s jakými překážkami se setkávají a jakým způsobem vnímají svět kolem sebe.

Temná místnost: třináct minut v naprosté tmě

Vstoupíte do místnosti, ve které bude po zavření dveří naprostá tma. Posadíte se na židli a přibližně třináct minut posloucháte zvukovou nahrávku, která vás provede jedním obyčejným dnem třináctileté dívky navštěvující školu pro nevidomé v Zollikofenu. Vyprávění začíná už ráno doma. Dozvídáte se například, jak důležité je mít v kuchyni všechny předměty na svém místě, aby je člověk se zrakovým postižením mohl bez problémů najít po hmatu. Potom se společně s dívkou vydáváte na cestu do školy.

Slyšíte jednotlivé kroky, změny povrchu pod nohama, zvuky okolí. Uvědomujete si, kolik informací dokáže nevidomý člověk získat prostřednictvím bílé hole a jak důležitá je znalost trasy, po které se pravidelně pohybuje a jakou komplikací může být, pokud se na známé trase objeví překážka, třeba ve formě dočasného staveniště. A potom přichází nádraží. Zvuky vlaků, hlášení, kroky, hlasy lidí a další ruchy, které při běžném cestování skoro nevnímáme, se najednou slévají v neuvěřitelně intenzivní zvukovou kulisu, která vás naprosto ohromí. Zvukový příběh pokračuje cestou vlakem až do školy. Jenže tím zážitek nekončí.

Teď totiž musíte sami najít cestu ven z místnosti. A stále v naprosté tmě. Ze své židle se musíte dostat ke stěně, nahmatat zábradlí a postupovat podél něj směrem k východu. Cestou narazíte na různé předměty a překážky, které souvisejí s příběhem, který jste právě slyšeli. Můžete například nahmatat zásuvku s hrnečky a miskami nebo se setkat s improvizovaným staveništěm. Byl to opravdu zážitek.

Venku jsme se mohli zeptat se naší průvodkyně Silvie na všechno, co nás zajímalo.

Dozvěděli jsme se například, že lidé se zrakovým postižením mohou mít díky zkušenostem a tréninku natolik rozvinuté sluchové vnímání, že dokážou poslouchat zvukové zprávy i ve výrazně zrychleném tempu. Nebo že se pro ně vytvářejí speciální trojrozměrné modely nádraží, díky kterým si mohou předem hmatem osvojit jejich uspořádání. Lidé se zrakovým postižením také mají ve škole předmět Orientierung und Mobilität (O&M), ve kterém se učí samostatně a bezpečně pohybovat v prostoru, orientovat se v dopravě a zvládat nejrůznější situace každodenního života.

Ausstellungsraum: Dvě stě let historie vzdělávání nevidomých

Po intenzivním zážitku v temné místnosti pokračuje prohlídka ve stálé expozici. Ta představuje přibližně 200 let historie vzdělávání nevidomých a slabozrakých lidí. Ve výstavních sekcích se seznámíte s různými pomůckami, historickými předměty, výukovými materiály i technologiemi, které lidem se zrakovým postižením usnadňují každodenní život. Jedna z šesti částí je věnována také Louisi Braillovi, tvůrci slavného šestibodového písma. Braille sám přišel o zrak v dětství po nehodě v otcově dílně. Jeho vynález později zásadně změnil možnosti vzdělávání a samostatného života nevidomých lidí. Braillovo písmo se totiž používá v mnoha jazycích po celém světě. Jeho základem je šest vystouplých bodů, jejichž různými kombinacemi vznikají jednotlivé znaky. Přestože se konkrétní znaky a pravidla v jednotlivých jazycích liší, základní princip zůstává stejný. V muzeu si můžete prohlédnout například i knihu v čínštině, ve které je běžný text doplněný Braillovým písmem.

Aktuální speciální výstava Lehrmittel für die ganze Welt probíhá od srpna 2026 do května 2027. Představuje Martina Kunze jako průkopníka výroby reliéfních výukových materiálů pro nevidomé.

Zajímavá je také část expozice věnovaná pracovnímu uplatnění lidí se zrakovým postižením. Zatímco ve středověku byli nevidomí lidé často odkázáni na žebrání, postupně se jim díky vzdělávání začaly otevírat nové pracovní možnosti. Tradičně se věnovali například košíkářství nebo výrobě kartáčů, tedy řemeslům, při kterých hraje důležitou roli hmat. Dnes jsou jejich možnosti mnohem širší. Lidé se zrakovým postižením mohou díky moderním technologiím pracovat například v administrativě, ale uplatňují se i v profesích, kde je důležitý dobře vyvinutý sluch, třeba jako ladiči pian. Přesto pro ně zůstává hledání zaměstnání na běžném pracovním trhu často velkou výzvou.

Zaujala mě také část expozice věnovaná předmětům každodenního života, sportu a volnočasovým aktivitám. Věděli jste například, že existuje speciální fotbalový míč (Klangball), který při pohybu vydává zvuky, takže se hráči mohou orientovat podle sluchu? Nebo že lidé se zrakovým postižením mohou hrát i deskové hry, jako jsou Člověče, nezlob se, karty nebo šachy? Ty jsou samozřejmě speciálně upravené. Hrací figurky mají odlišné tvary, políčka lze rozeznat hmatem a některé herní prvky jsou opatřené Braillovým písmem. V muzeu si můžete prohlédnout celou řadu takových pomůcek, od historických až po moderní. Zajímavé je také to, že při škole v Zollikofenu funguje vlastní půjčovna her (Ludothek), která po celém Švýcarsku bezplatně půjčuje více než tisíc speciálně upravených nebo vlastnoručně vyrobených her pro nevidomé a slabozraké.

Atelier: Teď si to vyzkoušejte sami!

Poslední částí muzea je ateliér, kde si můžete na vlastní kůži vyzkoušet některé činnosti, které lidé se zrakovým postižením vykonávají každý den. Třeba si nasadit speciální simulační brýle, které výrazně omezují vidění, a pokusit se vybarvit obrázek. Nebo si můžete vyzkoušet hmatovou hru, při které vám kolega podává různé předměty a vy musíte pouze podle jejich tvaru a povrchu poznat, o co se jedná. Mě zaujala také možnost vyzkoušet si speciální psací stroj na Braillovo písmo. A pokud vás zajímá, jak vlastně šestibodové písmo funguje, můžete si na speciální desce poskládat vlastní jméno z malých kuliček představujících jednotlivé body.

Další zajímavou aktivitou je vytváření hmatových obrázků pomocí speciálního papíru a kreslicí pomůcky. Ateliér je místem, kde si můžete všechno v klidu osahat, vyzkoušet a hlavně lépe pochopit, jakými různými způsoby lze získávat informace o světě kolem nás. I tady můžete využít sluchátka s audioprůvodcem a dozvědět se další zajímavé věci.

Stojí návštěva Švýcarského muzea nevidomých za to?

Za mě rozhodně ano. Síla tohoto muzea totiž nespočívá v množství vystavených exponátů, ale v prožitcích, které vám umožní alespoň na chvíli vystoupit z vlastního způsobu vnímání světa. Samozřejmě, že třináct minut v úplné tmě vám nemůže ukázat, jaké to skutečně je žít se zrakovým postižením. Ale může člověka přimět zamyslet se nad věcmi, kterým běžně nevěnujete pozornost a považujete je za samozřejmé. Třeba takovou cestu na vlak nebo přípravu snídaně. I proto ve mně návštěva muzea zanechala mnohem silnější dojem, než jsem původně očekávala.

Muzeum bych doporučila především školním třídám, pracovním kolektivům nebo skupinám, které hledají trochu jiný společný zážitek.

Otevírací doba a vstupné

Muzeum bývá otevřené pro individuální návštěvníky ve vybraných odpoledních termínech, zpravidla od 14 do 17 hodin. Aktuální termíny je nutné ověřit na webových stránkách muzea. Rezervace prohlídek a workshopů je možná podle volných termínů v kalendáři muzea.

Vstupné pro jednotlivce:

  • Dospělí: 10 CHF
  • Děti od 6 do 15 let: 5 CHF
  • Rodinné vstupné: 25 CHF
  • Studenti a senioři: 5 CHF

Komentovaná prohlídka pro skupiny: 75 CHF za 1,5 hodiny plus individuální vstupné. Prohlídka je určena pro 5 až 25 osob. Větší skupiny potřebují dva průvodce.

Workshop pro školní třídy: 300 CHF za tříhodinový program, maximálně 25 žáků a alespoň jeden pedagogický doprovod.

Teambuilding: přibližně 50 CHF na osobu za tříhodinový program pro skupiny od 3 do 30 účastníků.

Kategorie příspěvku: Aktivity pod střechou, Města
Aareböötle: 10 věcí, které bych si přála vědět, než jsem poprvé vyrazila na člunu po řece Aare

Autor článku

Hana Hurábová

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Prosím, vyplňte toto pole.
Prosím, vyplňte toto pole.
Zadejte prosím platnou e-mailovou adresu.

Kam dál

The Best of Bern City Tour Guide

Bern: poznejte hlavní město Švýcarska

Heimwehfluh – nostalgickou lanovkou za úžasným výhledem

Nečekané překvapení v Naturmuseum Solothurn

Partneři

Napsala jsem knihu

Mapa výletů

Podcast

Podcast Švýcarsko

Mohlo by vás také zajímat

Z e-shopu

Nebyly nalezeny žádné výsledky.

Sociální sítě

Instagram
Pinterest

Rubriky

NOVINKY E-MAILEM