Städtlilauf – závod, který jsem málem propásla

Tento závod si teda budu nadosmrti pamatovat. Ale ne kvůli němu samotnému, ale tomu, co mu předcházelo! Stalo se mi to, co snad nikdy! Málem se zhmotnila má noční můra. A co se vlastně stalo?

Před závodem

To si takhle v pátek po obědě sednu k počítači, abych se podívala na propozice závodu, který se má konat ZÍTRA. A za pár okamžiků zjistím, že se koná DNES!!! Polévá mě horko. Na čele vyvstávají krůpěje studeného potu! To je špatný sen toto!!! Jak mi mohlo uniknout, že závod se koná už v pátek? (No, docela lehce – kdo proboha organizuje závody v pátek?!) Tituluji se nevybírávými jmény. A to i tehdy, když manželovi promptně volám, že na dnešní večer se plány ab sofort mění (a to jsem měla domluvené s kamarádkou, že zajdeme na večeři do našeho oblíbeného Café Fischer v Ersigenu!).

Nicméně, i když se stále v duchu proklínám, snažím se vidět v nástálé situaci hledat to pozitivní a pomalu se uklidňuju. Protože:

  • můj závod se běží až v 7 večer, takže mám dost času se připravit.
  • Wangen an der Aare, kde se závod koná, je od nás asi jen dvacet minut jízdy autem.
  • jsem si včera večer stihla jít zaběhat (jako bych měla nějaké zvláštní tušení, když jsem se dokopala jít si zaběhat ve čtvrt na deset večer – a to je doba, kdy už mě normálně nikdo z domu nedostane. Asi nějaká zvláštní intuice nebo co).
  • k obědu jsem měla včera i dnes těstoviny, takže potřebnou dávku sacharidů jsem do sebe dostala.
  • předpověď počasí je takřka ideální (20 stupňů a slunečno, co chtít víc?).
  • máme tedy před sebou volný víkend! Volný víkend lidi! Víte, co je to u nás za vzácnost? Žádné běžecké nebo atletické závody, fotbalový nebo hokejový turnaj, prostě nic! Dva volné dny! (a pokud jsme se vzájemně nezabili, tak žijeme dodnes :D)

Wangen an der Aare

Do městečka, které čítá něco málo přes dva tisíce obyvatel, přijíždíme asi s hodinovým předstihem. Wangen an der Aare je malé město v oblasti Oberaargau na úpatí pohoří Jura a v historii bylo důležitou vojenskou základnou (mmch. armáda tady sídlí dodnes: Wangen an der Aare je centrem dopravních jednotek a školicí středisko pro pomoc při odstraňování katastrof a záchranné útvary)*. Jdu si vyzvednout startovní číslo do historické budovy Salzhaus (což býval od roku 1775 solný sklad kantonu Bern). Potom se jdu trochu rozcvičit, a taky se podívat, jak finišují závodníci v kategorii chůze a nordic walking. A do toho jim hraje místní dudácká kapela.

No a samozřejmě je i čas na předstartovní foto 🙂

Závod

Před sedmou hodinou se řadím ve startovním koridoru. I když je naše startovní pole docela malé, nemám kupodivu panickou hrůzu jako při Herbstlaufu v Burgdorfu, že budu poslední. Vím, že naše štreka je převážně rovinatá a nečeká nás žádný záludný kopec. Také mě příjemně překvapí, že na tak malý závod jsou k dispozici “pace-makeři” – tempaři. Vyhlížím si toho, co nese vlaječku s časem 50:00. Je důležité mít motivaci 🙂

S úderem 7. hodiny vybíháme. Trošku mám strach, že se umačkáme hned pár metrů po startu v úzkém průchodu městské brány, ale zvládli jsme to. Dáváme jedno kolečko v malinkém historickém centru a pak už vbíháme na krytý dřevěný most.

Zabočujeme doprava na afaltovou stezku kolem řeky. I když je relativně úzká, nijak se nemačkáme a já se “chytám” slečny ve fialovém tričku a vybírám si ji jako svého tempaře. Oficiální tempař na 50 minut běží ještě také v mém dohledu. Vím, že první a druhý kilometr běžím docela rychle (čas okolo 4:45min/km). A opět tuším, že jsem to přepískla, protože mě začíná píchat v boku. Asi na 2,5km (na můj vkus docela brzo) nás čeká první občerstvovačka. Ač spolknu jen pár hltů vody, cítím, že mi nedělají dobře. A to nemluvím o tom, že mi “moje” skupinka zmizela z dohledu. Na třetím kilometru se mi chce zvracet, předbíhají mě spoluběžci (dokonce i jeden “dorostenec” asi ve věku 70 let) a já zoufale přemýšlím, kdy a proč jsem přestala běhat pro radost, a začala závodit. Mám já tohle zapotřebí, honit se za nějakým časem? Myšlenky i žaludek se mi naštěstí uklidnily, když jsem si v duchu řekla, že na nějaký super čas prdím a poběžím si svoje tempo a závod si prostě užiju, i kdybych měla skončit poslední.

Přistihnu se, že dokonce mám na tváři lehký úsměv, když se blížíme do městečka a já si uvědomuju, že už jsme skoro v polovině trasy. Vidím svůj podpůrný tým a najednou se mi běží strašně dobře. Běžíme kolem řeky, fouká příjemný větřík do zad a já dokonce některé závodníky předbíhám. Říkám si, že je strašně zvláštní běžet hezkou přírodou, a přitom slyšet hukot z nedaleké dálnice. Ten se ještě zvyšuje, protože dálnici podbíháme a blížíme se k další občerstvovačce. Co mě překvapuje je, že dostáváme pouze vodu. Čekala bych nějaký jonťák, anebo aspoň sladký čaj, jako při Emmenlaufu. I přesto cítím příval nové energie. Protože zatáčíme zpátky k městečku a já před sebou vidím “svoji” tempařku v modrém tričku a fialových šortkách. A taky toho “dorostence”, co mě předběhl. Můj cíl je nyní jasný. Dohnat je! Na 9. kilometru je mám! Wow! Jsem dobrá! Před městskou branou mě opět čeká můj podpůrný tým a povzbuzuje. Už zbývá pár desítek metrů! A najednou za sebou slyším dusot. Otáčím se a zjišťuji, že borci za mnou nabrali tempo a chtějí do cíle dosprintovat. Nevzdávám se a začínám posledních pár desítek metrů sprintovat taky. Místní komentátor má z tohoto spurtu evidentně radost a diváci také! Je to euforie! Do té doby, než proběhnu cílem a asi za minutu uslyším:”Mami, já chci zmrzlinu!” Tak hurá zpátky do reality! 😀

Jinak jsem v kategorii F30 skončila na 7.místě (z 18) s časem 50:45,2. Díky Wangen! A na shledanou příští rok! (A slibuju, že nezapomenu, že se závod koná v pátek! 🙂 )

Pokud nechcete přijít o nejnovější příspěvky na mém blogu, staňte se jeho pravidelným čtenářem a zaregistrujte se v pravém horním rohu této stránky. Děkuji. Nezapomeňte mě také sledovat přes Facebook, Pinterest,a Instagram.

A samozřejmě se těším na všechny vaše komentáře! 🙂

 

*Zdroj: https://de.wikipedia.org/wiki/Wangen_an_der_Aare

Kategorie příspěvku: běhání, kanton Bern, Švýcarsko
Turistika s dětmi: po naučné stezce ke zřícenině Grasburg
Turistika s dětmi: Eriz

Autor článku

Hana Hurábová

1 komentář. Nechte nové

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Prosím, vyplňte toto pole.
Prosím, vyplňte toto pole.
Zadejte prosím platnou e-mailovou adresu.

Kam dál

Honíme úředního šimla, aneb jak získat český rodný list ve Švýcarsku

Vzpomínka na léto aneb pod čtyřtisícovkami

Laupen – historické městečko na soutoku dvou řek

Partneři

Napsala jsem knihu

Mapa výletů

Podcast

Podcast Švýcarsko

Mohlo by vás také zajímat

Z e-shopu

Nebyly nalezeny žádné výsledky.

Sociální sítě

Instagram
Pinterest

Rubriky

NOVINKY E-MAILEM