Během zimy nabízí oblast Flims Laax Falera nepřeberné množství aktivit. Lyžování a snowboarding jsou tím, čím je region nejvíce proslulý. Ale nesmíme zapomínat na ty, kteří nepotřebují návaly adrenalinu na sjezdovkách, chtějí zpomalit a užít si ticho přírody. K tomu vybízí desítky kilometrů zimních turistických tras. Já jsem si při svém víkendovém pobytu v hotelu Schweizerhof Flims vybrala asi tu nejznámější. Ke známému tyrkysovému jezeru Caumasee a vyhlídce Il Spir. Jelikož jsme tady byli před pár lety na podzim (vlastně ale ve skoro letním počasí), zajímalo mě, jak na mě bude místo působit v zimě. A rozhodla jsem se trasu ještě trochu prodloužit – k dalšímu jezeru, které zůstává tak trochu ve stínu slavnějšího Caumasee: ke Crestasee.
Výchozí bod Flims, Waldhaus
Flims je snadno dostupný veřejnou dopravou. Vlakem se dostanete do Churu, odkud pokračujete autobusem PostAuto linky 81 přímo do Flimsu, do zastávky Flims Waldhaus, Caumasee. Spoje jezdí pravidelně a cesta je trvá zhruba 40 minut. Pokud přijíždíte autem, ve Flimsu najdete několik placených parkovišť, to nejbližší ke Caumasee je Parkplatz Flims Waldhaus a nedaleké parkovišti na ulici Rudi Dado.
Výchozím bodem této zimní procházky je autobusová zastávka Flims Waldhaus, Caumasee nebo hotel Schweizerhof Flims, jako to bylo v mém případě.
Caumasee – tyrkysový klenot i v zimě
Trasa vede lesem Flimserwald, podél potůčku Conn-Bächli, sledujte růžové rozcestníky pro zimní turistiku. Caumasee (Lag la Cauma) září i v zimě svou typickou tyrkysovou barvou – i když je zřetelně vidět, že má v tomto období méně vody než v létě.
V zimě narozdíl od léta nemusíte za přístup k pláži platit žádné vstupné, kdo chce, může si jezero obejít celé. Já jsem šla k jeho východnímu břehu a člověk získal úplně jinou perspektivu.
Dál jsem pokračovala lesem – i kolem této dřevěné studny. Tady se mi trošku zastesklo po rodině, protože obrázek právě z tohoto místa je i v mém průvodci „Die 44 schönsten Familienwanderungen„. Velká část trasy vede po Kulinarik Trail Wald und Winter, kde se hravou formou seznamujete s tradicemi graubündenské kuchyně a po trase narazíte na tato zajímavá „menu“.
Conn – Il Spir
Od restaurace Conn je to už jen pár minut chůze k vyhlídkové plošině Il Spir, odkud se otevírá dechberoucí pohled do Rheinschlucht (Ruinaulta). Tato soutěska není bez důvodu označována jako „Swiss Grand Canyon“. Hluboko pod tebou se klikatí Rýn, obklopený divokou krajinou ostrých, sněhobílých vápencových skal. Loni v létě jsme soutěsku objevovali z jiné perspektivy – přímo dole v údolí při túře z Valendas do Versam.
Po výstupu na vyhlídkovou plošinu jsem se vrátila kousek zpátky k rozcestníku a pak pokračovala po trase směrem ke Crestasee. Cesta byla z valné části lesem.
Crestasee
Jezero Crestasee (Lac da Cresta) se od svého slavnějšího souseda výrazně liší – především hlubokou zelenou barvou vody. Je klidnější, méně navštěvované a v zimě působí skoro meditativně. Pokud by vás to zajímalo, tak podle cedulky na bufetu měla voda v ten den 12 stupňů.
Pak už mě zbývaly tři kilometry zpátky do hotelu. Kdo z vás by se chtěl na výšlapu posilnit, tak kousek od jezera je restaurace, jejíž terasa má výhled přímo na jezero. Na rozcestníku se držte ve směru Flims, Waldhaus.
Relax po výšlapu ve Schweizerhof Flims
Po návratu do hotelu přišla ta nejlepší část dne: relax v podobě bazénu, sauny a masáže.
Shrnutí
- Trasa měří 11 kilometrů
- S kočárkem v klidu dojdete jak ke Caumasee, tak k vyhlídce Il Spir.
